Academy of Ballet || CZ

Šesnáctá kapitola

Mackenzie:

Stále jsem ležela v posteli.Deku jsem měla pevně sevřenou mezi stehny a rukama jsem si jí držela u brady.Bylo mi horko.Věděla jsem že mám teplotu ,ale vůbec se mě nechtělo sáhnout po teploměru.Chtěla jsem zůstat silná!Když si představím co by se stalo kdybych byla nemocná!Musela bych už nadobro nechat baletu a odejít z Academie.Nikdy bych se už nepodívala do očí Stephena.Neutápěla bych se v jeho modři.Jenže já nemocná jsem.Vím to.Né fyzicky ,ale psychicky.Ty sny co se mě zdají ,ničí mě.Jsem snad blázen?Musím to udržet v tajnosti!Musím zastavit Lottu!Nesmí to nikomu říct!Jinak bych zemřela....

Nemohla jsem to v sobě dál udržet.I přez Lotty zákaz jsem se oblékla.Na sebe jsem si vzala volné tílko a teplákové kratasy.Bleskurychle jsem vyběhla na chodbu a zamířila ke schodům do společenské místnosti.Před očima se mi začaly dělat mžitky.Znovu jsem to cítila.Hlava mi přestala myslet.Černo,prázdno.....nicota.Poslední co jsem slyšela byl naléhavý hlas:,,Mackenzie!"

Charlotte: ,,Mackenzie!" zakřičela jsem na dívku, která přede mnou ležela na zemi. Vešla jsem do domu a naskytl se mi pohled na dívku padající k zemi. ,,Mac!" zatřepala jsem s ní.

Když nereagovala, tak jsem jí dala pár pohlavků přes tváře. Rychle zatřepala víčky a otevírala oči. ,,Mackenzie." zašeptala jsem. Pomalu se vyhoupla do sedu s mojí pomocí. Ruka jí pohotově vystřelila k hlavě. ,,Praštila ses?" zeptala jsem se pohotově. ,,Jo, ale to nic nebude." usmála se.

Je naivní? Nebo úplně blbá? Zeptala jsem se sama sebe v duchu. Pomohla jsem jí na nohy a vzala jsem si sovojí tašku, která byla položená o kus dál na zemi. ,,Pojď, jdeme do auta." usmála jsem se na ni.

Zmáčkla jsem tlačítko na klíči, které znamenalo ,odemknout' a hledala auto, které se rosvítí. Á!

Blížili jsme se v dešti k autu. ,,To je tvoje?" uslyšela jsem vedle sebe Mackenzie hlas. Podívala jsem se na auto je kterému jsme došli. Nestačila jsem zírat.

,,Ne, tak to určitě není." zamumlala jsem si pro sebe.

Přede mnou se tyčilo monstrum.

Vysoko nad zemí, velký, černý, kouřová skla. Vzadu jsem si mohla přečíst, že je to Range Rover.

Zavřela jsem oči a počítala do deseti. Uklidni se.

Nejenom že zanedbáváš balet, ale Mackenzie je nemocná. Musím ji odvést do nemocnice. Autem, které vypadá jako ďábel. Auto za, které jsem zaplatila nechutnou cenou. Tak nechutnou, že až se to Mac dozví tak... ,,Asi budu zvracet." řekla vedle mě Mac naléhavě.

Otevřela jsem oči a otočila jsem se směrem k Mac. Ale to už jsem viděla jak Mackenzie plive na chodník zvratky.

Frustrovaně jsem si zajela rukou do vlasů a pak za ně zatahala. Chytla jsrm Mac vlasy do rukou. Když to vypadalo, že už z ní nic nevyjde, tak jsem jí dovedla k autu. Otevřela jsem jí dveře od spolujezdce a pomohla jsem jí dovnitř.

______________________________________________

,,Charlotto!" ukázal Mac na semafor nad námi. Červená! Kruci! Byla jsem cca padesát mertů od bíle čáry. Prudce jsem sešlápla pedál pedál úplně na pravo,který by mě měl umožnit zastavit. Ale auto zrychlilo!

,,Brzdi!" zakřičela Mac. Sakra to je plyn. ,,Ten pedál uprostřed!" zakřicela o něco naléhavěji. Sešlápla jsem pedál u prostřed. Auto rychle zabrzdilo až jsme sebou cukli. Kdybychom neměli pásy vylytli bychom předním sklem.

V šoku jsem zůstala sedět, naprosto paralizovaná. Ucítila jsem na sobě Mackenzie pohled. Otočila jsem hlavu jejím směrem.

,,Máš ty vůbec řidičák?" zeptala se Mac trochou histerie. ,,Víš co? Zkus si jet tímhle autem!" vyjela jsem na ni. Byla jsem naštvaná na sebe ne ní. ,,Promiň." povzdychla jsem si.