Devatenáctá kapitola

135 11 5
                                    

Charlotte: Venku jsem potkala zatím jen jeden zamilovaný pár, který na mě naštěstí vůbec nekoukal. Pomalu jsem se blížila k akademii, kde už jsem viděla větší počty lídí. Proč musíme mít akademii v centru?

Zatím jsem nepotkala člověka, který by se na mě nepodíval. Byla jsem víc něž potěšená, když jsem viděla svítící ceduli Starbucks. Rychle jsem přeběhla silnici a vydala se ke dveřím.

Vevnitř mě obklopilo příjemné teplo. Byl večer, takže tu už moc lidí nebylo. Jeden postarší muž, který si u zadního stolku četl knihu a  jeden nejspíš manželský pár. Porozhlédla jsem se po místnosti a uviděla jsem ke mě zády sedícího kluka.

Pomalu jsem se vydala k němu a ignorovala prodavačku, která očima hypnotizovala moje pyžamo.

Zastavila jsem u stolu a Owen vzhlédl. V obličeji vytvořil grimasu, kterou jde těžko identifikovat. Pak se, ale začal smát. ,,Ha, ha, taky tě zdravím." řekla jsem a vyšpulila pusu, aby věděl, že mě jeho výlev emocí urazil. Dal ruku pred sebe asi, abych počkala a zkoušel zklidnit dech.

Po chvilce zvážněl a normálně mě pozdravil. Sedla jsem si naproti němu a porozhlédla se kolem sebe. Seděli jsem u skleněné výlohy, takže jsme měli výhled na rosvícené centrum. Zaslechla jsem odkašlání tak jsem stočila pohled zpět k Owenovi.

,,Tady jsem ti něco přinesl." usmál se. Nebyl to takovej ten jeho ironickej úšklebek, ale pravý milý, vřelý úsměv.

Zpod stolu vytáhl velkou papírovou tašku. Natáhla jsem po ní ruku a dala si jí na klín. Sáhla jsem do ní a jako první jsem vytáhla polštář. ,,Polštář?" zeptala jsem. ,,Jo, psalala jsi, že ho chceš."usmál se. Ouh, jak pozorné. Usmála jsem se sama pro sebe a pak z tašky vytáhla mikinu. Byla velká tmavě modrá bez zipu se žlutým nápisem California University Berkeley.

,,Ty jsi byl na Kalifornský?" vypadlo ze mě udiveně. ,,Jo." řekl jakoby nic. ,,Počkej, proč to říkáš jako nic.. Vždyť je to Kalifornská.."

Povzdechl si a řekl. ,,Ne každý má takový štěstí, aby mohl jít na školu kterou chce." Každý opravdu takové štěstí nemá. Nadechovala jsem se k další otázce ale přerušil mě. ,,Pojď se bavit o něčem zábavnějším." řekl.

Bylo vidět, že o tom nechce moc mluvit. Strašně by mě zajímalo co se stalo a dozvěděla se něco o něm. ,,Tak fajn." usmála jsem se.

_______________________________________________________

,,Kecáš!" zasmála jsem se. ,,Ne vážně." usmál se Owen.

Za celý večer jsme se spolu hodně nasmáli. Ani jednou se nezachoval jako 'ten' Owen, který nic nebere vážně. Byl to super večer.

,,Kolik je hodin?" zeptala jsem se. Owen zašátral rukou v kapse u kalhot a vytáhl mobil. ,,Jedenáct." oznámil.  ,,Měla bych už jít." povdehla jsem si. ,,Počkej aspoň do půly, pak tě doprovodím." řekl. Kývla jsem na soulas.

Zahleděla jsem se zase z okna a koukala na rozsvícené město. ,,Je docela teplo." uslyšela jsem Ownův hlas. Otočila jsem a viděla jak si sundavá svoji mikinu.

Nemohla jsem si odpustit pohled na jeho potetované, svalnaté břicho pod vyhrnujícím se triku. Zaregistrovala jsem, že mikunu položil vedle sebe a to bylo znamení ať se rychle kouknu jinam.

,,Owne?" promluvil vedle nás, pro mě neznámí hlas. Otočila jsem se tím směrema spatřila vysmátého blonďáka s piercingem v obočí a ve rtu.

,,Čau Taylere." postavil se Owen. Kamarádsky se obejmuli a poplácali po zádech. Potom blonďákův pohled spočinul na mě. Slova se ujal Owen. ,,Taylere tohle je Charlie, moje.." zasekl se, nadzvedla jsem obočí a čekala co řekne ,,..kamarádka." řekl.

Academy of Ballet || CZKde žijí příběhy. Začni objevovat