Dvanáctá Kapitola

248 21 3
                                    

Chaelotte: I když se mi Anthony omluvil, pořád jsem k němu cítila něco co mi na něm nesedělo. Možná kdyby se v hodinách víc snažil?

Určitě vybral Louskáčka, protože věděl, že do toho pujdu a bude mi jedno s kým.

Sraz jsme měli před Academií v devět ráno.

Všichni vypadali nadherně, měli úžasné kostými a byli krásně namalovaný.

Mackenzie:

Šly jsme s Lottou co nejblíž u sebe.I když přes široké tutu baletní sukně to moc nešlo.Po mém boku šel Stephen a vedle Lotty zase Anthony.Oba nás držely letmo za ruce.

,,No to mě podrž",špitla Lotta.

,,Už to na mě jde",pokračovala.

,,Co?Budeš snad rodit",snažil se o vtip Anthony.

,,Né!Já mám fakt strach!",řekla Lotta.

,,Já mám hlad!",řekla jsem abych odlehčila atnosféru.

,,Jak můžeš myslet na jídlo",utrhla se na mě Lotta.

,,No po cestě se něco koupíme ne?",přidal se do hovoru Stephen.

Náhle se na vyvýšeném schodišti ,představující podiu objevil ředitel Hall.

,,Dobré ráno žáci.Jak vidím vypadáte opravdu čile.Na tabulích nademnou jsou napsána různá místa která budou vašemi stanovišti.Každý z vás obdrží letáčky a stojací informační tabuli.Na svých stanovištích budete tančit pro lidi a podávat jim potřebné informace o naší škole.Ve dvanáct hodin bude dvouhodinová přestávka na oběd.Poté budete až do čtyřech znovu tančit.Děkuji za pozornost",dokončil řeč ředitel Hall.

,,Koukejte!My jsme u field musea a Lotta je v grant parku",ukázal na tabuli Stephen.

,,Tak jo,my jdeme vzít letáčky a vy zatím naštudujte cestu,sejdeme u fontánek za deset minut",řekl Anthony.

Charlotte: Za pár minut jsme už čekali s Anthonyem u fontánek.

Co když se to nepovede? Začínali mě napadat ty nejhorší scénáře. Bude tam hodně lidí. Opřela jsem se lokty o zdi fontánky a rozhlíža se okolo. Anthony si zrovna rozepínal knoflícky u kostýmu. Muselo mu být horko.

Naskytl se mi pohled na jeho hruď. Vypracovanou hruď.

Očima jsem putovala až k jeho tváři. Jeho rozcuchané hnědé vlasy, které si určitě nečeše a jeho pronikavé modré oči, kterými se na mě kouká. Kouká?

Jeho pohled byl zabodnutý do mé tváře. Rychle jsem odvrátila oči. A začala si ze sukně shazovat neviditelné drobky.

,,Jsme tady!" uslyšela jsem známí holčičí hlas.

Akorát včas.

________________________________________

V Grant Parku, to bylo kouzelné. Rostli tu nadherné květiny, tráva byla krásně zelená a upravovaná.

Měli jsme připravený stan se stolem a židlema. Před nímž byl plácek pto tanec.

_____________________________________

Den uběhl poměrně rychle, asi třikrát jsme tancovali, jinak jsme rozdávali letáčky nebo jinak reprezentovali školu.

Když bylo vše ve stanu uklizeno, vzali jsme si věci a vyrazily na zpět do školy.

,,Dneska to bylo fajn." ozval se najednou Anthony. Koukla jsem na něj. ,,Jo, to bylo."usmála jsem se. Dal jsme šli mlčky. Nikdo z nás nemusel mluvit. Oba dva jsme byly rádi, že se to nemi námi nějak uklidnilo.

Academy of Ballet || CZKde žijí příběhy. Začni objevovat