I saw you on the bridge

Part 7

Moc jsem se na něj těšil. Ale proč? Co mě tak očarovalo na chlapci s oceánově modrýma očima?
~~~

Harry

Ještě chvilku jsem přemýšlel nad tím proč jsem vlastně tak nadšený z ne-až-tak-moc-jak by jsem chtěl- rande.

Rozhodl jsem se to hodit za hlavu a rychle se nasoukat do těsných skinny jean, a jenom čisténo bílého trička. Samozřejmě s nějakou tou mikinou.

Místo srazu bylo jasné, vzhledem k tomu že to tu neznám a odmítám se tady teď ztratit tak jsme se dohodly jen na takové stereotypní setkaní v parku u jedné z mála svítících lamp.

Potiché scházení schodů, nebylo až tak potiché jak jsem doufal, ale z toho můžu vinit jenom svoje dlouhé nohy co asi potřebují nebo co já vím kopnout do každičkého rohu a přerazit se i i sami o sebe když se zachce. Naštěstí jsem aspoň nikoho nevzbudil, a tak moje nasazení bot a shrábnutí nejnutnějších věcí bylo bez jednoho až dvou párů naštvaných očí.

Cesta byla v pohodě. Auta skoro nejezdila a lidi jsem potkal tak dva. No, není se co divit když je taková nelidská doba. Vypadám sice před Louim jako nějaký podivín ale já ho prostě z nepochopitelných důvodů musím vidět znovu.

Žeby mě snad uchvátily ty ocenánově dokonalé oči?
Nebo snad jeho skoro až ženské křivky které jsou doplňované menším vzrůstem což ho činí neodolatelně roztomilým?
Možná to všechno dohromady smíchané s melodickým hlasem, který bych jednou moc rád slyšel zpívat.

U rozjímání nad tím jak dokonalý brunetek je jsem se ani nenadál a už stál předemnou.

Otočený byl protisměru větru, aby mu asi příjemný noční vánek rozcuchal vlasy a pošimral na nose.

Já jako sice zatvrzelý romantik, i když s názorem: dokud nezažiju neuvěřím. Mě nenapadlo udělat nic jiného než za ním pomalinku dojít a jako v romantických filmech mu překrýt oči rukama a čekat na to až semnou začne hrát hru "hádej kdo?"

To co už jsem nečekal bylo to že se po mě hned po dopadnutí mých rukou na jeho líčka ožene a jedním dobře mířeným kopem mě dostane k zemi.

Bolelo to jak čert, ale ten jeho pohled když mu došlo co se mu povedlo byl k nezaplacení.

Ano, opravdu jsem se vyžíval v tom jeho zděšeném pohledu.

Když jsem se mu dosmál tak už i on povytáhl koutky a pochopil že i přes jeho přehnanou opatrnost jsem v pořádku.

"Lou, když už jsi mě shodil tak by jsi mě mohl dostat i do stoje" Nad mým ne až tak úmyslným dvojsmyslem zrudl jako rajče.
Další pohled k nezaplacení. Jak to on dělá že je dokonalý při každé příležitosti...

I přes výrazný rumělec mi podal ruku, to co už  ale nečekal bylo to že jsem se mu do té ruky opravdu zapřel. Fyzika a gravitace ač jim moc nezozumím udělaly své a Lou už padal k zemi. Nemůžu říct že by spadl na zem, protože to bych lhal. Louis se totiž natáhl jak dlouhý tak široký na mě. Ano jako takové to kišé z každého filmu. Že by se mi začaly plnit romantické představy?

Podle jednoho pohledu do těch nebesky modrých očí poznám mírné zděšení a zároveň nemlé překvapení a údiv. Jak vždy rád říkávám, oči jsou zrcadlem do duše.

...rychle jsem zamrkala aby jsem se vrátil zpět do reality...

Realita ta svině jedna. To co následovalo budu realitě vyčítat ještě dlouho.

~~~
Ahojky, jo žiju. Omlouvám se všem úžasným lidem co tohle čtou za to jak dlouho mi to zas trvalo. Jiná výmluva než že se uzavíraly známky a já většinu karantény strávila čtením na Wattu soo jsem neměla znalosti ani zápisky ani cokoli jiného, a někdy jsem to musela dohnat.
Moc si vážím toho že tohle čtete, komentujete a hlasujete pro. Moc moc moc děkuju.
Otázka na dlouhou chvíli... co se stane? Nějake tipy?
Mějte se krásně i když u nás je bouřka.

~Adel~