Love from hopelles place

2.

Ráno jsem se probudila ještě před zazvoněním budíku. Je sobota a máme jet s rodiči na bowling. Už se těším. Když si vzpomenu, co se stalo včera na party u Stelly, přeběhne mi z toho mráz po zádech. No co, Adam je kluk, jako každej jinej. Já být na jeho místě, taky bych po sobě vyjela. Rozhodla jsem se, že budu dělat, jako že se nic nestalo.

Oblékla jsem se a šla se dolů nasnídat. V kuchyni už seděla celá moje rodina. Elis snídala, taťka si četl noviny a mamka myla nádobí.

„Dobré ráno, ospalče. Co si dáš k snídani?“ pozdravil mě taťka. Je to vysoký, 42 letý muž s krátkými hnědými vlasy. Pracoval jako manažer jedné firmy, která tiskla noviny, samolepky atd..

„ Asi jen jogurt, nemám moc hlad,“ odpověděla jsem mu a posadila se ke stolu.

„ Jaká byla party? V kolik ses vrátila?“ zeptala se mamka. Bylo jí čerstvých 40 let. Byla taky vysoká a štíhlá. Všichni říkají, že jediný rozdíl mezi mnou a mamkou je ten, že ona má kratší vlasy a barví si je na červeno-hnědou.

„Bylo to fajn. Přišla jsem asi kolem dvanácté. Pojedeme dnes na ten bowling?“ řekla jsem a usmála se.

„ Samozřejmě. Co třeba v půl osmé? Musím si ješt něco zařídit v práci,“ navrhnul taťka.

Dosnídala jsem a šla si trošku poklidit v pokoji. Přišla mi sms od Stelly.
Od: Stella :*
Cauky zlato. Jak se mas? Nedelej si z toho vcerejska hlavu. Je to jen uchylny prase. Kdyz jsi vcera odesla bavila jsem se s Alishou a tu prej taky chtel jen do postele. Neboj, najdem lepsiho. :*

No, takže mě chtěl jen na to jedno. Sedla jsem si na postel a utřela neposlušnou slzu. Nesmím se nechat takhle jednoduše srazit na kolena! Zase jsem se zvedla a napsala Stelle, že děkuju a že se nedám.

Asi to hodině jsem měla uklizeno. Převlékla jsem se do legín a trička s krátkým rukávem. Při uklízeni jsem se rozhodla, že si půjdu trošku zaběhat. Dole jsem si obula běžecké boty a křikla na mamku, že si jdu zaběhat. Venku jsem si dala do uší sluchátka a vyrazila jsem. Na to, že byl teprve konec dubna už bylo venku teplo. Asi po kilometru jsem zpomalila a zahla do parku. Tam jsem si sedla na lavičku a rozhlédla jsem se. Nikdo tady nebyl, tak jsem udělala deset dřepů, protáhla si nohy a běžela dál.

Po hodině a půl jsem už byla doma dávala si uklidňující sprchu.
Buch, buch, buch.

Ozvalo se.

„Co je? Jsem ve sprše. Je odemčeno,“ křičela jsem ze sprchy. Za chvilku se otevřely dveře a v nich stál taťka.

„Promiň, jdu si jen pro ručník,“ vysvětloval mi

„ V pohodě. Rovnou mi ho taky můžeš podat,“ řekla jsem mu. Trošku jsem pootevřela dvířka od sprchy a taťka mi ho podal. Zabalila jsem se do něj a vyšla ze sprchy. Vzala jsem si hřeben a začala si rozčesávat umyté vlasy. Táta tam pořád stál a koukal mi na stehna, jelikož ručník, který mi podal, sahal kousek pod zadek.

„Potřebuješ ještě něco?“ zeptala jsem se ho a otočila jsem se na něj. Bohužel jsem zahlédla něco, co jsem nevhtěla. Tátovi stál!!!  Nervózně jsem se popotáhla ručník trošku dolů. Taťka už nic neřekl a odešel. Z toho, co jsem viděla, jsem měla špatný pocit. Zahnala jsem myšlenky o tom, co by se mohlo stát a fénovala si vlasy. Když jsem byla hotová, vyšla jsem oblečená z koupelny a zamířila k sestře do pokoje. Seděla u psacího pokoje a učila se.

„Ahojky, co se učíš? Nechceš s něčím pomoct?“ zeptala jsem se Elis. Moje sestra, i přes čtyřletý rozdíl, byla jen o pár centimetrů menší než já, baculatější blondýna s hnědýma očima.