Love from hopelles place

5

Ráno jsem vstala asi o půl deváté. Přestala jsem řešit, jestli je úterý, nebo sobota. Sešla jsem dolů do kuchyně a málem jsem vykřikla úlekem. Kuchyň se proměnila na hromadu bordelu. Všude leželo rozbité nádobí, rozlámané židle a uprostřed všeho ležel zašpiněný otec. Přiběhla jsem k němu, a i přes to všechno, co všechno mi udělal, jsem ho prohlédla, jestli není zraněný. Obrátila jsem ho na záda a zistila, že má pohmožděný obličej a táhne z něj alkohol.
„Vstávej! No tak, probuď se," lomcovala jsem s ním. Otevřel oči a díval se na mě. Chvilku mu trvalo, než pořádně zaostřil.
„Thereso, co se stalo? Kde to jsem?" ptal se zmateně a rozhlížel se po kuchyni.
„No, co se stalo, to netuším, ale jsi doma. Asi ses včera opil a pak to tu rozmlátil, každopádně vstaň a jdi se umýt," řekla jsem a chystala se uklidit tu spoušť, co včera napáchal.
„Co si o sobě sakra myslíš?! Ty mi nemáš co poroučet," hulákal na mě přiopilým hlasem. Chtěla jsem ho zvednout a odvést, ale než jsem se nadála, přiletěla mi facka. Nechápala jsem, za co to bylo, tak jsem ho pustila a odešla do svého pokoje.
„Kam to jako jdeš? Kdo za tebe bude uklizet ten nepořádek? Padej to uklidit," slyšela jsem ho křičet za dveřma.