Nezapomněl jsem na tebe

Prolog: Nový začátek

Nevím co jsem si tenkrát myslel. Byl jsem do toho muže tak šíleně zamilovaný a byl jsem připravený na to dát mu všechno, co mu můžu nabídnout.

Ale v posledních týdnech jsem cítil, že je něco špatně. Došlo to stavu, kdy jsem musel odejít. Ale ne z našich pokojů. Musel jsem odejít někam daleko. Někam kde mě nikdo nikdy nenajde. Nechtěl jsem, to udělat. Byl to původní plán pro můj odchod až porazím Voldemorta za předpokladu že přežiju válku.

Jenže jak už jsem řekl, zamiloval jsem se. Do svého profesora. Ve svém sedmém ročníku. Můj plán na odchod byl zcela zničen, a já jsem byl rád za tento vývoj událostí, protože jsem věděl, že ať se stane cokoliv, vždycky na mě bude čekat, pomůže mi, řekne mi utěšující slova, vezme mě do své teplé náruče, ve které jsem se vždy cítil v bezpečí, že mě vždy pohladí po tváři, dá mi polibek na dobrou noc a ráno se vždy probudí vedle mě. Nechtěl jsem odejít. A taky jsem neodešel. Byli to nádherné dva roky, které jsme spolu strávili a já jsem si na nic neztěžoval. Dal jsem mu všechno, co jsem mu mohl nabídnout. A on to vždy přijal.

Ale něco se stalo. Nejspíš už nikdy nezjistím, co ho donutilo znovu se chovat jako naprostý bastard ale řekl jsem si, že to bude nejspíš přechodné, že si jen vzpomněl na nějakou nepříjemnou událost a proto má špatnou náladu. Jenže tento stav trval dlouho.

Udělal jsem tu chybu, že jsem se mu snažil pomoct a zeptal jsem se ho, co ho trápí, jenom proto abych mu ulevil od bolesti, kterou nejspíš prožíval. Byli jsme partneři a očekávalo se od nás, že si budeme pomáhat. Co na tom, že jsme nebyli manželé. Na tom nesejde. Toho muže jsem miloval víc než cokoliv na světě. Dokonce jsem se vzdal i myšlenky na děti, ale to už jsem udělal mnohem dřív. A to v době, kdy jsem si připustil svojí sexuální orientaci a pomalu jsem se zamiloval do toho věčně nevrlého profesora. Nevěděl jsem, že on do mě byl zamilovaný ještě dřív, než jsem si to já připustil.

Byli to nádherné dva roky, ale ten den to všechno skončilo. Všechny city byli zničeny. Celé ty dva roky co jsme byli spolu. Celé ty roky nenávisti vypluli znovu na povrch a cítil jsem se jako zneužitý člověk se kterým si někdo celou dobu jenom hrál. Cítil jsem, že to celé byla jenom přetvářka, že mě chtěl potrestat za ty roky utrpení, že mě chtěl potrestat za zneužívání mého otce a že mi chtěl dát co proto, jenom abych pochopil co celé ty roky cítil.

Moje srdce to neuneslo. Po válce jsem si nedovolil do svého srdce pustit zášť a nenávist. Ani po této příšerné hádce jsem to neudělal. Nedokázal jsem na něj přestat myslet. Moje srdce patřilo jenom jemu a vždycky bude. Ale teď? Musel jsem odejít. Nedokázal jsem se dívat na člověka, který mě takovou dobu jenom tahal za nos a užíval si. Kdy se takhle změnil? Nedokázal jsem o něj bojovat. Hlavně proto, že jsem neznal jádro problému. Během té hádky mi to nikdy neřekl. Vyhodil mě z našeho bytu se slovy: „Už tě nikdy nechci vidět" takže jsem se rozhodl jeho přání vyhovět. Měl jsem pro něj ten večer překvapení. Vlastně to překvapilo i mě, protože jsem něco takového nečekal. Netušil jsem že je to vůbec možné, ale stalo se to, a já jsem byl tak moc šťastný. Jediné co jsem chtěl bylo podělit se o stejné štěstí, které jsem cítil já.

Nebylo mi dopřáno.

Začal jsem tedy jednat a chystal jsem se uskutečnit svůj plán na opuštění zemně. Na nějaký čas jsem se uchýlil do domu po rodičích, který jsem průběžně rekonstruoval jenom proto abych jej přepsal na Rona a Hermionu, a taky jsem v něm nechtěl žít. Ne po tom, co v něm zemřeli moji rodiče. Byl jsem odhodlaný přestěhovat každou místnost aby to tam nevypadalo stejně. Nechal jsem dům připojit ke všemu co používají mudlové i kouzelníci ale stejně jsem v tom domě nechtěl bydlet. Čekali dítě a měli pouze malinký byt na předměstí Londýna, který si Hermiona pořídila. Nebyl to byt, ve kterém by jste chtěli vychovávat dítě a viděl jsem to vepsané v jejich tvářích pokaždé, když jsem je přišel navštívit. Chodil jsem do Londýna často, spíš každý den, abych dokončil své Mistrovské zkoušky na léčitelé. Zkoušku jsem úspěšně zvládl měsíc před tím, než se stala celá tahle situace.