🖤3. Vzpomenu🖤

1.2K 71 3
                                    

"Tak co se stalo tentokrát?"Zeptala se Astroria, když si vedle mě sedla na sedačku.

"Rozešla jsem se s Marcem..."Řekla jsem, když jsem si utřela slzu co mi tekla po tváři.

"No konečně."Řekla a pohladila mě po rameni.

"Ale tady nejde o to, tady jde o to, že u jsem se s ním jednou rozešla, poslal na mě celou tu svojí mafii, jeden z nich se mě snažil zabít, a přinutili mě abych s ním znovu chodila."

————
O tři dny později.

Slyšela jsem že mě Steve hledá, je mi to hrozně líto, ale opravdu nemám zájem umřít, ani aby zabil mé kamarády nebo rodinu, no moje jediná rodina je Steve.

Po třech dnesch jsem se rozhodla jít na ulici .Měla jsem na sobě černou mikynu a modré džíny, půjčila mi to Astroria. Pro jistotu jsem si vzala do opasku zbraň, nikdy nevíš kdy se to bude hodit .

A ano zbraně nosím i když jdu jenom po ulici, měla jsem jí i na tom večírku, ale to je už asi jedno.Vyšla jsem ven z bytu a procházela jsem se po krásných ulicích New Yorku.

Potřebovala jsem čerstvý vzduch.

Na hlavě jsem měla kapuci a najivně jsem si myslela, že si mě nějakej z Marcova poškodil neuvidí. Zašla jsem do nějaké uličky, ale to byla chyba . Někdo mě přitiskl ke zdi.. Podívala jsem se na dotyčného.

Byl to Stefano.

Asi jedinej z jeho poskoků, který umí anglicky.

"Poslouchej mě kočičko, ty se pěkně vratíš k Marcusovy jinak tě zabiju, pomalu a tak aby tě to bolelo, HODNĚ!"Řekl a chytil mě pod krkem.

"To si n-naivní, že si to myslíš." Řekla jsem a odkopal ho na tou stranu tý úzký uličky.

Ležel na zemi. Přišla jsem k němu.

"Marcus tě sem poslal že?"Řekla jsem a kopla ho do obličeje.

Nic neřekl a jenom se na mě pousmál .

"Jak chceš."Řekla jsem a kopla ho do břicha.

"Dobře dobře dobře."Řekl a chytil se za břicho.
"Jo poslal. Chce tě zpátky ."Řekl když mu tekla krev z nosu z toho jak jsem ho kopla do obličeje .

"Co řekl přesně."Řekla jsem a kopla ho znovu tentokrát jenom málo.

"Se non me la porti entro due settimane, né tu né tua figlia farete bene! La ucciderò davanti ai tuoi occhi, lentamente e la torturerò! E tu dopo che l'ho uccisa e ti ho tolto la pelle! Ricorda tua moglie che ho ucciso un anno dopo la nascita di Francesca, solo perché non mi hai portato la ragazza bruna che volevo nella mia collezione! Elena è di mia proprietà! Il mio giocattolo! Quando la vedrò, la morderò così non si alzerà in piedi per una settimana! E io la voglio! Può fare il miglior pompino del mondo quando la forzi e le metti una pistola alla testa. Lei è la mia piccola puttana! E rivoglio indietro la mia puttana!"Řekl mi.

Krev se mi zastavila v žilách...

Překlad: jestli mi jí nepřineseš do dvou týdnů tak ty ani ta tvoje dcerunka nedopadnete dobře! Zabiju jí před tvýma očima, pomalu a budu jí mučit! A tebe potom co jí zabiju, svlíknu z kůže! Pamatuješ? Tvojí manželku jsem zabil rok po tom co se narodila Francesca, jenom kvůli tomu, že ty jsi mi nepřivezl tu černovkásku co sem chtěl do své sbírky! Elena je můj majetek! Moje hračka! Až jí uvidím tak jí oškukám tak, že se týden kurva nepostaví! A já jí chci ! Ona umí ten nejlepší blowjob na světě, když jí přinutíš a přiložíš jí k tomu zbraň k hlavě. Je to moje malá děvka! A já svojí děvku chci zpět!

"Běž."Řekla jsem a pomohla jsem se mu postavit.

"C-Cože?"Řekl nechápavě.

Vyndala jsem z pěněženky šek na 936483$ je to něco kolem 19 miliónů kč.

"Tady máš.Moje číslo máš . Stefano ty a Francesca utečte. Jsou jí čtyři je to maličká krásná princeznička, ta si takový život nezaslouží."Řekla jsem a šek mu dala do ruky.

"To nemůžu."Řekl.

Je to hodný člověk, ale on to musel dělat, musel to dělat pro jeho dceru.

"Dělej vem si to."Řekla jsem mu.

"Moc děkuji..."Řekl a něco vytáhl z kapsi.

Byla to fotka, dal mi jí.

"Snad si na nás někdy vzpomeneš

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

"Snad si na nás někdy vzpomeneš."Řekl.

Tohle mi vyhnalo slzy do očí.

"Vzpomenu."Řekla jsem mu.

————

Vykašlala jsem se na schovávání až se mě bude snažit Marcus zabít, tak se mu postavím!

Šla jsem domů.Odemkla jsem dveře. Otevřela jsem je a hned co jsem je otevřela jsem viděla Steva.Seděl u stolu , hlavu měl ve dlaních.Nevšiml si mě.
Přišla jsem k němu a pohladila ho po zádech.Rychle zvedl hlavu.Pousmála jsem se na něj.

"Elenko." Řekl a postavil se.

Obejmul mě.

"Moc jsem se o tebe bál."Řekl a dál mě objímal.

"Možná by ses měl bát, že mě zachvíli umačkáš." Řekla jsem a on se ode mě odtáhl.

"Co se stalo?"Zeptal se a posadily jsme se.

"Aaaale, nic zajímavího, jen se mě Marcus snaží dostat zpátky násilím, jinak nic zajímavého."Řekla jsem mu.

"Nic zajímavého?!My jsme se o tebe tak bály!" Řekl už docela poměrně nahlas Steve.

"Za prví neřvi, a za druhý my?" Nechápala jsem.

"Jo jasně nebudu řvát promiň , a-a prostě já a Tony."Řekl upřímně .

"Jo aha..."Odpověděla jsem tiše.

To nechápu proč by se o mě bál zrovna on?Vždyť se známe čtyři dny.

"Poď jdeme."Řekl Steve a zvedl se ze židle.

"Kam?Za chvíli je deset večer."Řekla jsem a taky se zvedla.

"Za Tonym, ať ví, že jsi v pořádku."Řekl a už šel ke dveřím.

"Převleču se a už jdu." Řekla jsem mu a šla do své ložnice.

Vzala jsem si černou košili a černé uplé džíny .

Jak já tuhle novou módu miluju.

———

He loves Rogers' sisterKde žijí příběhy. Začni objevovat