-Suna POV-
Podala mi její číslo, které bylo napsané na malém bílém papírku. Nechci si ji zrovna znepřátelit, ale myslel jsem, že si budeme trochu povídat a taky jsem se nudil, jelikož zeměpis mě zrovna nebaví stejně tak jako většina dalších věcí. Také musím uznat, že jsem rád, že to byl ten sešit a ne její ruka. Uložil jsem si to číslo, opustil třídu a vydal se do tělocvičny na náš trénink.
Na tréninku se nedělo nic zvláštního, samozřejmě tam zase byli fanynky, které patřili obzvlášť dvojčatům a my trénovali normálně, ale ty fanynky mě někdy vážně štvou.
Právě teď jsem ležel na své posteli a uvědomil jsem si, že musím napsat Y/N.
suna: Nazdar, ta facka sešitem vážně bolela
?: Kámo, nevím cos udělal, ale máš špatný číslo
Zkontroloval jsem si to číslo a bylo úplně stejné, takže mi musela dát špatné číslo. Ani se jí nedivím. Lehl jsem si do postele a rozhodl se, že se už pokusím usnout.
-Time skip-
Dorazil jsem k naší třídě a rovnou šel na mé místo a k Y/N, která tam otráveně seděla a věnovala svou pozornost svému mobilu. Zaťukal jsem na její rameno, abych získal její pozornost. Podívala se na mne a vyndala si sluchátka z uší. "Taky tě ráda vidím." "Dala jsi mi špatný číslo." Zasmála se. "No, nepovídej." Takže to udělala naschvál. "A to za co bylo?" Zeptal jsem se. "Protože jsi mě sral." Pověděla mi její důvod, absolutně krásný důvod. "Víš, že na ten projekt máme jenom týden, ale teď už ani to ne." Pokusil jsem se ji donutit, aby mi dala to číslo. "Jsem schopná to celé udělat sama, říct učitelce, že jsi dělal totální hovno, takže jsem to dělala sama, získat z toho dobrou známku a tobě ji zhoršit," Myslel jsem, že už domluvila a že to je ta nejvíc arogantní kráva, kterou jsem poznal, ale nedomluvila. "Ty seš taková-" "Pšššt, nenechal jsi mě domluvit." Přerušila mne a já sklapl. "ale budu aspoň trošku hodná a to číslo ti dám, samozřejmě už to, který patří mně." Ulevilo se mi, když mi dala další šanci, protože - jak jsem řekl - jsem slíbil své matce, že se budu snažit mít dobré známky. "Díky." "Nemáš zač."
-Y/N POV-
Byli jsme uprostřed hodiny matematiky a můj spolusedící byl spíš uprostřed spánku. Tahle hodina ale vážně zábavná není, ne že by někdy byla. Vzala jsem si fixu a rozmýšlela jsem, co nakreslím Sunovi na ruku. Nic mě nenapadlo, takže jsem kreslila to, co mi přišlo do hlavy. Osamu seděl hned v lavici vedle. Mám menší pocit, že jsem slyšela, jak se někdo zasmál a že ten smích pravděpodobně patřil mému bratranci. Na ruku jsem mu kreslila víc jak pět minut což bylo mnohem zábavnější než matematika.
-Osamu POV-
Podíval jsem se vedle na Y/N se Sunou. Y/N kreslila Sunovi fixou po ruce. Odvrátil jsem svůj zrak od nich a zaměřil se na to, co nám říká učitel. Zapsal jsem do svého sešitu několik příkladů, které nám zadal, vypočítal je a podíval se znovu na mé spolužáky. Všiml jsem si, že je Suna už vzhůru a Y/N o tom očividně neví, v podstatě si ho nevšímala. Zasmál jsem se, ale ne hlasitě aby to zbytečně nevyrušilo třídu a já neměl problémy.
-Suna POV-
Probudil jsem a ucítil jsem malé lechtání na ruce. Podíval jsem, abych zjistil, co se mne dotýká a uviděl Y/N, která věnovala všechnu svou pozornost obrázkům na mé ruce. Nevadilo mi to. Díval jsem se na ni nějakou dobu a také na malé zajímavé obrázky na mé pravé ruce. Zazvonilo na konec hodiny a Y/N odvrátila její zrak od mé ruku. Zjistila, že už jsem nějakou dobu vzhůru a trochu se začervenala, ale ten červený odstín z jejích tváří zmizel. Vstala z židle a odešla do jídelny na oběd, já chvíli za ní.
