"Proč musí furt pršet?" Postěžoval si Atsumu. "Včera zapršelo poprvé, tak po dvou měsících. Na co si sakra stěžuješ?" Koukla jsem se na něho udiveně. "Ale však bude pršet celý týden." Kňoural. "To je jedině dobře." Přidal se do konverzace Osamu. "Zdar." Pozdravila osoba, která nás doběhla a nacpala se ke mně pod deštník což byl původně Rin. "Vzít si svůj deštník ti nic neříká?" "Ani ne." Vzal mi druhé sluchátko z ucha a začal poslouchat. (songa nahoře)
"Dneska po škole u školní bány, tam se s námi sejdeš a my tě zmlátíme." Nařídila mi agresivně dost možná ta, co vede tu jejich partu hovad. Zamířila jsem svůj pohled dolů, abych se jí podívala do očí. "Promiň, říkala jsi něco? Špatně jsem tě odtud slyšela." Utahovala jsem si z ní. "Víš ty vůbec s kým to mluvíš, jsem tu nejpopulárnější holka na škole, Isabella Oka-" Začala zvyšovat svůj hlas. "Kdo, že?" Přerušila jsem ji. "Isabella Okada." "Tak tu neznám." Odešla jsem z šatny dívek, převlečená znovu ve své školní uniformě, protože jsme měli dvě hodiny tělocviku. "Tebe baví si z nich utahovat a hádat se s nimi, že jo?" Osoba s dívčím hlasem se za mnou objevila. "Pravdu máš, v tom ti lhát nebudu." Myslím, že jsem ji viděla u nás ve třídě, ale není zrovna typ člověka, který by se snažil na sebe upozornit, takže si nejsem jistá, jestli to ona je. Zasmála se. "Je sranda se na to dívat, věř mi, že většina ostatních se mnou v tomhle souhlasí... a můžu jít s tebou zpátky do třídy?" Otázala se s nervózním úsměvem. "Jo, pojď." Otočila jsem se a společně s dívkou, jejíž jméno stále neznám.
"Jak se vlastně jmenuješ?" Zeptala jsem se jí. "...Ichika Okada." Měla stejné příjmení, jako Isabella. "Ano, je moje dvojče a je to otravná kráva." Vysvětlila mi to v klidu. Začali jsme se smát.
-Suna POV-
Chtěl jsem žvanit s Y/N, ale pořád se od tělocviku baví s tou holkou. "Y/N..." Zavolal jsem na ni zezadu. "Y/Nnnn..." Pokoušel jsem se získat její pozornost, která právě teď patří té neznámé dívce, jediná věc, kterou vím je, že je s námi ve třídě. "Y/N." Hlavu jsem měl skoro položenou na jejím rameni a ona mě stále ignorovala. "Mňam." Lehce jsem se jí zakousl do ramena, u kterého jsem měl položenou hlavu. "Aah." Leknula se a pleskla mě přes hlavu. "Proč mě sakra koušeš do ramena?!" Vyjekla naštvaně. "Protože si chci povídat, ale ty věnuješ pozornost tý holce." "Ale však támhle je Osamu, tak si běž kecat s ním." Poukázala na mého nejlepšího kamaráda. "Fajn." Zvedl jsem se od naší lavice a navštívil Osamuho.
-Time skip-
"Y/N s náma dnes nejde?" Divil se Tsumu, jakmile ji neviděl čekat na nás u tělocvičny nebo brány. "Očividně ne." Pokračoval jsem líně pěšky domů. "Oni se snad pohádali?" Uslyšel jsem konverzaci mezi dvojčaty. "Řekl mi, že ho poslala do prdele." "A to proč?" Vyptával se Atsumu. "Zeptal jsem se jí, prý si povídala s kamarádkou a on ji kousl do ramene, aby se mu věnovala." Vysvětlil mu Samu rozumně. "Ale jedna věc mě zarazila..." Osamu se na něho koukl, jako by očekával největší pitomost, kterou v životě snad uslyší. "Y/N má nějaký jiný kamarády než nás?" Tahle otázka je popravdě docela zajímavá, proto mě to také zajímá. "Jdete nebo se plánujete v tom dešti vybavovat?!" Zakřičel jsem na ně několik metrů od nich. "Jo jo." Rychlou chůzí mne dohnali a šli se mnou domů.
-Y/N POV-
"...a ještě k tomu se tam potom rozbrečela, protože se jí vylil lak na nehty." Umírali jsme s Ichikou smíchy, jelikož mi vyprávěla historky o její sestře. "Hlavně, že když se mně něco vylije nebo rozbije, řekne mi 'nebul mi tady, ještě si zničíš prostěradlo kvůli těm slzám', i když nevyroním ani slzičku." Vyprávěla mi neustále. "Nemáte hlad nebo žízeň?" Navštívila můj pokoj má matka a nabídla nám něco k jídlu. "Upekla jsem perníčky, tak si kdyžtak dejte." Opustila můj pokoj a nechala plnou mísu perníčků na mém stolku. "Dáš si?" Podala jsem jí mísu s červenými proužky. "Jo, dám." Vzala si a ochutnala. "Jsou vážně dobrý." Pochválila to jídlo.
"Tak se měj." Rozloučila jsem se s Ichikou, jelikož se už odebrala domů. Zavřela jsem dveře a podívala se na mého otce, který za mnou stál a dost možná mi chtěl něco sdělit. "Y/N, obleč se prosím nějak formálněji, za dvě hodinky máme být na návštěvě." Usmál se mile a odešel za mamkou do obýváku. Zamířila jsem do svého pokoje, abych se převlékla a nějak se upravila.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(představte si třeba tohle, ale slouží to pouze jako inspirace, takže si klidně vyberte, co chcete.)
Dorazili jsme před dost známý barák... nebo aspoň pro mě. Stála jsem společně se svou rodinou před domem, ve kterém bydlím Suna společně s Hinou a jak vidím, vrátili se jim rodiče. Můj táta, Kaito zazvonil na zvonek a hodně rychle nám bylo otevřeno neznámou ženou, která nás mile přivítala. Připadala mi sympatická a hádám, že to je jejich matka. "Pojďte dovnitř." Pozvala nás a dovedla nás ke stolu, kde si dáme večeři. "Ahoj, Y/N." Pozdravila mě Hina z jídelny. "Co?" Divil se Suna, který s Hinou byl v kuchyni a připravoval věci na jídlo. Vykoukl z kuchyně do jídelny zvědavě. "Ahoj." Lehce se pousmál a vrátil se rychle k Hině.
"Dobrou chuť." Popřáli jsme si všichni navzájem poté, co všichni seděli u stolu a měli své jídlo před sebou na talíři. "Tak co máš už někoho?" Promluvil můj otec na Sunu. "Ne, nemám." Klidně odpověděl, jakmile spolkl sousto jídla, které měl v puse. "A co ty?" Udělal to samé otec Rina, ale tentokrát to bylo mířené na mě. "Nemám." Odpověděla jsem stejně, jako Rin.
"Hej..." Zavolala jsem na Rina, který stál u něho na balkóně a on se pouze otočil, aby mi dal najevo, že poslouchá. "Chci se ti omluvit za to, jak jsem se na tebe dnes naštvala, ale kousání mne do ramene nebylo zrovna příjemný." Usmál se na mě hezky. "Jo, to je v poho, taky bych se ti měl omluvit za ten kousanec, takže promiň." "V poho." Usmířili jsme se a dívali se spolu kolem z balkónu.
