Probudila jsem se a první, co jsem zaregistrovala byl můj budík, který asi dost dlouho zvonil. Nahmatala jsem ho a vypnula ho. Nechtěně jsem se na posteli posadila, potom se podívala vedle na Sunu. Pozoroval mě s polootevřenýma očima a zíval při tom unaveně. "Brý ráno." Usmála jsem se vyčerpaně. "Dobrý ránko." Posadil se, jakmile jsem vstala a vyndala svou uniformu ze skříně.
-Suna POV-
"Neměl jsi náhodou mít ranní trénink?" Zeptala se mě Y/N. "Ne, dnes se zrušil na celý den a bude zrušen pravděpodobně i zítra." Odpověděl jsem jí. "Jak to?" Vyptávala se. "Trenérovi je špatně." Vysvětlil jsem to rychle a začal se převlíkat. "Já se půjdu převléct do koupelny." Řekl jsem. Nechci jí být nepříjemný, obzvlášť to není ani má přítelkyně oficiálně. "Jo, jasně." Pousmála se mile.
Co jsem slyšel, rodiče Y/N jeli na večeři, kde byli jejich kamarádi, takže nám řekli, že prý ráno možná nebudou doma kvůli tomu, že se opili. Sešel jsem dolů po schodech do kuchyně a uviděl Y/N, jak nám připravila tousty, jinak by jsme to asi nestíhali do školy, kdyby jsme si dělali míchaná vajíčka nebo něco takového. "Dobrou chuť." Popřál jsem jí, když jsem otevřel dveře s toustem v ruce a vyšel ven, kde stála dvojčata. Až teď mi došlo, že jsem opustil barák Y/N takhle ráno, což znamená dost škádlení od těch dvou.
-Y/N POV-
Vyšla jsem z domu hned po Rinovi, který stál tak dva metry od dvojčat. "Jo takhle, Y/N. Ty už si vodíš domů kluky." Začal Osamu. "Copak spali jste spolu v postýlce?" Pokračoval Atsumu. "Však spolu spíte v posteli normálně, ne? Hlavně když se ten druhej pochčije." Zašklebila jsem se a oba dva tam stáli, dokud se za mnou nerozeběhl Tsumu. "Y/N! Ty potvoro!"
"A vy dva už jste spolu jako přítelkyně a přítel?" Zeptal se Samu nechápavě. "Ne, to ne." Odpověděla jsem na jeho zajímavou otázku. "Co?" Nechápal Atsumu. "Y/N, ty jsi ho odmítla?" Tvářil se, jako by viděl ducha. "Ne." "První ji vezmu na rande." Hodil si Rintarou ruku přes mé rameno. "Jo, tááák." V podstatě se mu rozsvítilo. "A kam ji bereš?" Otočilo se na nás druhé dvojče. "To je tajemství." Řekl, aniž bych něco zjistila. "Nechceš nám to povědět, Y/N?" Otázalo se dvojče s odbarvenými vlasy. "Já to sama nevím."
Uplynulo pár hodin a my trávili ve škole poslední hodiny za dnešek. "Y/N?" Zašeptal Suna tiše. "Rine?" Ozvala jsem se s očima stále upřenýma na tabuli, na kterou píše učitelka bílou křídou. "Víš jak je zítra ta pouť?" Podíval se na mě, když se učitelka nedívala. Na chvilku jsem přemýšlela nad tím, co myslí, ale stejně jsem si rychle vzpomněla. "Jo." "Nechceš tam se mnou jít?" Popřemýšlela jsem nad tím. "Co když to odmítnu?" Zajímala jsem se. "Tak nebudeš moje bestieee." Otočil se s uraženým výrazem. "Omg, bestieeee, #heartbrocken." Snažili jsme se nevyprsknout smíchy, protože nás učitelka napomenula už asi pětkrát. "Zítra v pět tě vyzvednu." Nařídil mi s jeho klasickým úšklebkem. "Suno, to je sice krásný, že ji vyzvedneš v pět, ale já si vás asi vyzvednu a budete spolu mít jedině tak rande s názvem 'po škole'." Většina spolužáků se pokoušela nesmát, ani se jim popravdě nedivím. "Ne, děkuji." Slušně ale zároveň drze odpověděl a učitelka se vrátila k učení, jakmile si povzdechla.
Mamka mne požádala, abych jí koupila nějaké kytky, takže jsem hned po škole zamířila do květinářství, kde pracuje má kamarádka Ichika. "Ahoj, Ichiko." Pozdravila jsem ji, což ji donutilo zvednout hlavu od své práce. "Huh? Jo... Ahoj, Y/N." Usmála se a šla mi připravit ty květiny potom, co jsem jí řekla, co chci.
"Díky moc." Zaplatila jsem a už se chystala odejít, jenže jsem si vzpomněla na otázku, na kterou jsem se chtěla od včerejška zeptat. "Ještě jedna věc, Ichiko." Otočila jsem se na ni. "Že ty jsi mu pomohla s těmi květinami ze včera?" Rozšířily se jí oči, jelikož ji má otázka očividně šokovala, ale později se rychle uklidnila. "Ano, pomohla jsem mu, i když mi dost leze na nervy." Tu poslední část zamumlala, přece jenom jsem jí rozuměla. Ta věta mě donutila se zasmát. "Dobře, díky." Tentokrát jsem odešla domů, kde jsem maminčiny květiny dala do vázy a odešla nahoru do svého pokoje. Dokončila jsem své domácí úkoly, vysprchovala se a vyčistila si zuby. Ještě před tím jsem si připravila večeři a pak si šla lehnout do postele.
Probudil mě můj ranní budík, který bych nejradši rozflákala. Vypnula jsem ho a nějakým způsobem se vyhrabala ze své pohodlné postele. Udělala jsem svou klasickou rutinu a vyšla z domu, před kterým na mě čekal Rintarou a dvojčata vedle zrovna opustili jejich barák. "Brý ráno." Zívala jsem mezitím, co jsem objala Sunu. "Dobré ránko." Objal mne nazpět. "A co já?!" Doběhl k nám Atsumu, který si už takhle brzo ráno stěžuje. Umáčkl mě v jeho objetí, že jsem sotva mohla dýchat. "Chceš mě udusit?" Pokusila jsem se dostat z jeho objetí. "Někdy jo." Pustil mne a my se dali do kroku.
----------------------------------------------
Takže... chtěla jsem, aby tahle kapitola byla o něco delší, ale už jsem nevěděla jak ji dopsat bez toho, abych sem nenapsala tu část, kterou chci v poslední kapitole. Pokusím se poslední chapter udělat, co nejdelší, ale dá mi to zabrat už jen kvůli tomu, že mám školu a další věci do toho s tím, že později nemám motivaci ani zapnout počítač. Možná vyjde další kapitola až za měsíc, nevím. Nejčastěji se pokusím psát o víkendech a kapitola buď vyjde nějakou středu nebo neděli, možná ji náhodně vydám. Kapitola 15 bude možná NSFW, stále o tom přemýšlím, takže tam dám varování, pokud by vám to nějakým způsobem vadilo, ale nepočítejte s tím, že budu psát lemon nějak často.
1. Přece jenom mi není 18 a nějak brzo mi nebude (neplánuji odhalovat svůj věk)
2. Nemám žádné zkušenosti, co se týká vztahů, jelikož jsem v žádném nebyla a ani ho nehledám.
Tím pádem to prosím pochopte. (Samozřejmě vím, jak to funguje atd... sama čtu lemon, takže by to nemělo být nic příšerného a snad to bude v poho.) Mějte se hezky!!
Ps: Z kapitoly patnáct už mám 600+ slov.
