(jaký debil si omylem smazal chapter 4, který měl přes 500 slov a musí to psát znova.... já🤠)
-Y/N POV-
"Obříku!" Zase ta otravná přezdívka. Můj bratr mi donesl další očividně těžkou krabici, i když jsem čekala, že to je všechno. "Tady máš tvojí strašně těžkou a poslední krabici." Podal mi ji a hned odešel. Podívala jsem se dovnitř, kde byli mé hry, sluchátka a další různá elektronika. Začala jsem vybalovat oblečení, které jsem uklidila do skříně. Potom jsem si dekorovala pokoj a jakmile jsem to dokončila, zapojila jsem svůj playstation s počítačem atd....
"Tady máš." Donesl mi můj otec večeři, já mu poděkovala a pokračovala ve sledování videí. "Budeš vydávat další video?" Otázal se můj bratr, který se mi přikradl do pokoje. "Už mám to jedno sestříhané, takže brzy ano." Oba dva jsme jedli cereálie do mléka a zaměřili se na video, které hrálo před námi na mém počítači.
-Suna POV-
Ráno mi zazvonil budík, který bych hodně rád ignoroval, ale slíbil jsem mamce, že se budu snažit chodit v čas. Vstal jsem, vzal jsem svou uniformu, zamířil do koupelny, kde jsem se svlékl, vlezl do sprchy a zapnul příjemně teplou vodu, která stékala po mém těle.
V kuchyni jsem si připravil něco, co si mohu vzít do ruky a jít. "Můžu jít s tebou a podívat se jak hrajete?" Vykoukla moje sestra se školní taškou na zádech. "Jo, můžeš." S malým úsměvem se mnou vyšla z domu, kde na nás čekala dvojčata. Musel jsem vstávat dřív, protože máme trénink. "Představ si, že by s námi mohla jít naše sestřenice, ale řekla, že radši půjde sama pěšky do školy a přežije to, než aby musela trávit hodinu jejího času sledováním lidí. "Ale já ji chtěla poznat." Postěžovala si má sestra. "Tak někdy jindy." Prohlásil Atsumu.
Došli jsme ke škole, zamířili do tělocvičny, kde jsme šli rovnou do šatny, abychom se převlékli do oblečení na cvičení a Hina odešla na lavičku. "Já nemám boty." Oznámil Osamu a hned začal vytáčet něčí číslo. "Y/N." Zněl jako by se snažil tu osobu nenaštvat. "Co chceš?" Mluvili spolu jiným jazykem, takže typuji, že to je jejich sestřenice. "Já si zapomněl boty." Byla mezi nimi malá chvíle ticha. "Bože, jo! Donesu ti je." "Děkujuu, jsi nejlepší!!" Osoba ukončila hovor a Samu se pousmál.
Opustil jsem šatnu a začal se rozehřívat, mezitímco Osamu a Atsumu zůstali v šatně. Ve dveřích se objevila neznámá dívka s mikinou a kapucí přes hlavu, takže jsem neviděl její obličej. "Samu?" Kita, kapitán týmu se zvedl ze země, došel k ní a slušně se pokusil jí vysvětlil, že jestli je fanynka Osamuho, tak tu bohužel právě teď zůstat nemůže. "Je mi líto, ale jestli jsi tu, aby jsi mu fandila, tak tu být nemůžeš." Chvíli se na Kitu dívala, dokud nepromluvila. "On si zapomněl boty... a vážně bych právě teď radši ležela v posteli, ale když už jsem tu, tak bych tu ráda zůstala, jestli to teda nevadí." Jejich konverzace získala pozornost týmu i Hiny. Trenér ji pozval dovnitř s menším úsměvem a my se vrátili k rozehřívání. Z šatny vylezla dvojčata, která se začala rozehřívat, ale Samu si odskočil pro boty. "Y/N!" Zavolal na ni a ona mu podala boty otráveně. "Na, ty otravo." Samu se vrátil, rozcvičil se a my začali s tréninkem.
-Y/N POV-
Vedle mě seděla holčina kolem věku mého bratra a hodně často se na mě dívala. Poslouchala jsem písničky, přesněji Arctic Monkeys - R U Mine. (A/N tahle songa je úžasná, change my mind) "Potřebuješ něco?" Podívala jsem se na ni. "Ne, jen my připadáš zajímavá." Odpověděla mi a já pokračovala v poslouchání. Můj mobil měl málo procent, takže jsem ho vypnula a radši se dívala na jejich trénink. Něco o volejbalu vím, jelikož mi o tom řekla dvojčata, hlavně Tsumu. Hráli popravdě dost dobře.
"Y/N, kdo si myslíš, že hrál nejlépe?" Šla jsem s dvojčaty do školy a ten -z toho co jsem postřehla- blokař šel doprovodit tu malou holku k bráně, takže je to asi její bratr. "Ten blokař." Lehce jsem odpověděla, protože to jak hrál mne vážně zaujalo. "A co my?" Pobrečel si Tsumu nad mojí odpovědí. "Nikdy jsem neřekla, že vám to nešlo." Samozřejmě byl dost dobrý i zbytek týmu.
Atsumu se od nás oddělil a šel do své třídy, zatímco já a Osamu jsme přišli do třídy společně. Hodně holek mi hodilo žárlivý a výhružný výraz. Dorazili jsme přímo v čas, takže si Samu sednul na své místo a já se šla představit třídě, protože mi to učitelka nařídila. Všimla jsem si, že je s námi ve třídě i ten blokař což znamená, že jeho jméno je Suna. "Ahoj, jmenuji se Y/N L/N, věřím, že tu přežiju aspoň týden, doufám. Doufám, že spolu budeme vycházet dobře." Porozhlédla jsem se po třídě, představila jsem se, hodně lidí se tomu zasmálo a učitelka mne posadila vedle Suny. "Děkuju a sedni si vedle Rintarou Suny." Došla jsem k němu, položila si své věci a sednula si na své místo. "Rintarou Suna." Představil se. "Y/N L/N." Udělala jsem to samé a tak nějak se soustředila na hodinu.
Nějakou dobu mě provokoval a jasně že mi to lezlo na nervy. "Můžeš toho prosím nechat." Poprosila jsem ho naší poslední hodinu. "Nechce se mi." Odmítl a pokračoval. Šťouchal do mě tužkou, takže jsem vzala sešit a pleskla mu ho přes hlavu. To vyrušilo učitelku, protože něco říkala a taky se na nás otočila celá třída. Vypadal docela překvapeně, ale nechal s tím. "Dobře, tak L/N a Suna jsou spolu ve skupince na projekt, třeba si vylepšíte váš vztah. Máte na to týden, protože by to nemělo být nic těžkého." Usmála se falešně. "Jediné co jsem postřehla z toho úkolu byla stoprocentně to, že můj partner je zrovna on a že si máme vybrat nějaké město a napsat o něm. Zazvonil zvonec (A/N a pohádky je konec jk jk😏) a já mu napsala na papírek mé číslo, podala jsem mu to, jakmile jsem se zvedla a byla připravená na odchod. "Napiš mi."
———————————
Se omlouvám, že to tak dlouho trvalo, ale přišla návštěva s malou holčičkou, která mi převrátila pokoj vzhůru nohama💀. Mějte se hezky!!
