-Y/N POV-
Šla jsem otevřít dveře. "Ahoj." Přivítala jsem Sunu, se kterým mám dokončit náš společný projekt o Praze, který byl zadán naši učitelkou na zeměpis. "Ahoj." Zul se a já ho dovedla do mého pokoje, kde jsme si sedli na mou postel, začali vyhledávat další informace o Praze a přidávali je do našeho nedokončeného projektu.
Právě teď jsme stáli u mě na balkónu. "Chceš jednu?" Zapálil si cigaretu a nabídl mi. "Jo, dej mi jednu." Souhlasila jsem, sevřela tu cigaretu mezi svými rty a on mi zapálil. "Dobrý?" Ujistil se. "Ano, díky." Poděkovala jsem mu za cigaretu ale i za zapálení. "Kdy plánuješ odcházet?" Podívala jsem se vedle na něj a on na hodinky, které měl na ruce. "Za nějakou dobu, asi hoďku, jestli ti to nevadí." Prohlásil. "Ne, nevadí." Bylo mi to docela jedno, někdy je v pohodě mít společnost. "To jak často tenhle matroš bereš?" Vydechla jsem kouř. "Nějak často zrovna ne, ale někdy to můžeme zopakovat." Začali jsme se smát.
"Dobrou noc... Y/N." Loučil se se mnou ve dveřích. "Dobrou... Suno." Rozloučila jsem se s ním také. "Rintarou." Řekl z ničeho nic. "Co?" Nechápala jsem, co tím myslel. "Neříkej mi pořád příjmením." Vysvětlil mi to. "...Dobrou... Rintarou." Usmála jsem se a on taky. Zavřela jsem za ním dveře, otočila jsem se a za mnou se objevil můj třináctiletý bratr. "Uuu, to už si říkáte normálně jménem?" Škádlil mě. "Očividně." Ujistila jsem ho.
"Y/N, co ti řekla psycholožka?" Položila mi otázku má mamka, která se před chvíli vrátila z práce. Táta teď posledně hodně pracuje, takže tu s námi moc není. "...Zlepšuje se to." Dívala jsem se jí do očí. "Dobře, kdyby se něco někdy zhoršilo nebo by tě bolela rána, tak mi řekni, ok?" Usmála se spokojeně, odešla si pustit televizi a lehnout si při tom na gauč. "Ok." Souhlasila jsem s ní a vzdálila se do svého pokoje, kde jsem se vysprchovala a udělala další potřebné věci.
"Proč jsi mi neřekla, že jsi sestřenice dvojčat?" Dohnal mě Rintarou cestou do školy, jelikož jsem mířila do školy a on odcházel z ranního tréninku. "Proč bych ti to měla říkat?" Zeptala jsem se a podívala se na něho, jak se snaží chytit dech. "Nev-" "Jak to že na nás nečekáte?!" Za námi se zjevil Tsumu a Samu, kteří nás doběhli docela rychle. "Jste se nějak sblížili, že?" Zatvářili se škádlivě a nacpali se mezi nás.
"Máte ten projekt?" Ujistil se Osamu, jelikož pravděpodobně ví, jak neschopní často jsme. "Jo jo." Odpověděla jsem mu. Přikývl a sedl si vedle do lavice. "Neřekli jsme ti něco o tom, ať se držíš dál od dvojčat!" Vyjekla na mne jedna z dívek z jejich pošahané party. "Jakoby mám lepší věci na práci, než tě poslouchat, ale tak jakoby říkala jsi to, no." Stále jsem věnovala většinu mé pozornosti mému mobilu. "Tak proč jsi to sakra nedodržela?!" Přidala se do konverzace ta druhá. "Dej mi jeden dobrý důvod, proč bych to měla dělat?" Zamířila jsem svou pozornost skupince holek přede mnou. "Protože tě zmlátíme." Vyhrožovali mi. "Do toho, madam." Utahovala jsem si z nich.
"Y/N!" Otočila jsem se a všimla si Suny, který se mě snaží dohnat, jako dnes ráno. Ten debil zakopne, obzvlášť protože prší a podle toho jak běží. "Můžu jít s te-" BUM. Nedořekl svou větu, protože hodil držku. Divím se, že jsem to ustála, jelikož spadl na mě a zabořil se obličejem do mých prsou. "Jsou moje kozy dobrej polštář nebo jak?" Zvedl hlavu a trošičku se začervenal, s tím červenáním jsme na tom byli stejně. "Jo, můžeš jít se mnou." Souhlasila jsem. Byl celý promočený, i tak že mu šli vidět břišáky pod košilí... celkově můžu říct jeho svalnaté tělo. "Jo, promiň, a ano, jsou dost dobrej polštář." Pleskla jsem ho lehce přes hlavu. (dostal flákanec😎) Zasunul se ke mně pod deštník a oklepal si vodu z jeho vlasů.
"Tak se měj." Rychle mi dal pusu na tvář a pomalu si odběhl. Mám pocit, že jsem znovu viděla ten jeho úšklebek. Chtěla jsem mu to oplatit. "Máš hezký břišáky, a nazdar." Nechala jsem svůj deštník uschnout a šla do pokoje mého bratra. Měl by tu mít návštěvu, co jsem tak nějak slyšela. Zaklepala jsem na dveře a nakoukla dovnitř, hráli hry na playstationu. "Nazdárek." Pozdravila jsem je. "Čau, ségra." "Oh, ahoj, Y/N." Pozdravila mě dívka což byla původně Hina, sestra Suny. "Vy se znáte?" Otázal se zmateně B/N, můj bratr. "Jop." Řekli jsme nastejno. "A to jak?" Byl stále zmatený. "Je to ségra Suny, toho kluka, jak jsem s ním dělala ten projekt." "Aha, tak to už chápu." Pochopil to konečně. "No nic, jdu si lehnout, takže mě nepruď." Opustila jsem jeho pokoj, zamířila hned vedle do toho svého a lehla na svou příjemnou milovanou postel.
-Suna POV-
Projížděl jsem na tiktoku a instagramu, protože jsem se nudil, i když je tohle moje skoro každodenní rutina. Slyšel jsem, jak se otevřeli dveře od domu, pravděpodobně je to Hina. Někdo mi zaťukal na dveře a nakoukl do mého pokoje. "Nazdárek, Rine." Mezi dveřmi stála má mamka, kterou jsem neviděl společně se svým otcem, tak měsíc ale zvykl jsem si na to, jelikož kvůli práci jezdí pryč dost často. "Ahoj, mami, na jak dlouho plánujete být doma?" Zeptal jsem se. "Měsíc, možná dva." Usmála se na mě mile. "A kde je Hina?" "U kamaráda na návštěvě." Odpověděl jsem na její otázku. "Ale ten klučina je v pohodě." Ujistil jsem ji a šel s ní dolů, abych přivítal i svého otce.
"Ahoj, tati." "Nazdar, děcko." Pozdravil mě. "Našel sis nějaký jiný kamarády, než volejbalový tým?" Zamyslel jsem se a rychle mě někdo napadl. "Jo." "Kolik?" Rozzářili se mu oči. "...Jeden." Začal se mi smát. "A máš už aspoň holku? Nebo máš někoho aspoň rád?" Začal mi pokládat otázky, jako vždycky. "Nemám holku." Odpověděl jsem na jednu jeho otázku. "A máš někoho rád?" Nutil mi tu jednu otázku, nad kterou už nějakou dobu přemýšlím. "Popravdě na tuhle otázku se ptám i sám sebe...." Byl jsem upřímný. "Ouuuu, a o kompak si myslíš, že ji miluješ nebo něj?" Připojila se do konverzace i má mamka, která dělala něco k jídlu v kuchyni. "Je to moje nová kamarádka a zbytek vám říkat nechci."
—————————————————
Doufám, že se vám tento chapter líbil a děkuju za všechna přečtení, hlasy a komentáře. Mějte se hezky!!
