Short stories [Pozastaveno]

2.story- Můj otec Percy Jackson part 3

Tady se toho moc nestane, ale za přečtení to rozhodně stojí!

„Ahoj Hayley!“ Zajásala jsem když jsem viděla další mojí nejlepší kamarádku.Heyleyniny rodiče jsou oba Římané, takže s námi do tábora polokrevných nejezdí.

„Čau, už se mi po tobě začalo stýskat!“ Hodila po mně sarkastickým pohledem, ale já jsem poznala, že je v tom aspoň kousíček pravdy.Ani jsme nestačili opustit záda pegasu a už jsme měli zabořené tváře v Hayleynině tričku.

„Hayley myslím, že by jsme se obešli bez udušení v tvém objetí, ale klidně pokračuj.My se možná udusíme, ale hlavně, že tě to bude bavit.“  Ještě chvíli nás dusila ve svém objetí a potom se odtáhla. „No, jak vidím tak jste přežili a já jsem spokojená.“ Na tváři se všem roztančil obrovitánský úsměv.Zatím co nám větrné nynfy vykládali věci a nesli je n a větru až k naším domům, my jsme zamířili za rodiči.

Jelikož naši bydlí hned přes cestu, měli jsme společnou cestu.Hayley se někde vypařila, Amanda zabočila k protějšímu vchodu a já jsem zůstala stát sama, před masivními dřevěnými dveřmi.Něco mě přimělo zaváhat, ale po chvilince jsem otočila klikou a vešla dovnitř.Procházela jsem domem, až jsem se dostala do obývacího pokoje.Táta si, to mi neuvěříte, četl a máma na něho něco křičela, nevím jestli jsem špatně rozuměla, ale křičela: „Percy, nejde mi zastavit kohoutek s vodou!“ Táta odtrhl oči od knížky a všiml si, jak stojím ve dveřích, znavená z cesty. „Ale moje malá holčička dorazila!“ Jak já ty jeho blbé kecy nesnáším!Vždycky když mě chce naštvat, chová se jako by mi byly čtyři a naštvat mě, se mu velmi daří.

„No, jsem rád, že jsi zase doma a-“

„Tati myslím, že by jsi měl jít za mámou.Za chvíli totiž může plavat celý dům, ikdyž pár vyjímkám jako jsem já nebo ty, by to nevadilo, ostatní, někdo jako máma, by naše nadčení asi nezdíleli.“

„Percy!Kde u všech Olympských bohů jsi!?“ Máma zněla, že je vážně naštvaná, naštěstí ne na mě, ale na tátu.

„Už běžím, zlato!“

Potom co se máma usušila, s tátovou pomocí, konečně mě pořádně přivítala a začala mi připomínat klasické babičky tím, že na mě začala chrlit otázky jako: „Vypadáš hladově, najez se!“ Nebo „Máš za sebou dlouhou cestu, tak proč něco nezakousneš?“ Byla jsem doma ani ne hodinu a už jsem měla pocit, že se zblázním.Až najednou jsem uslyšela vysvobozující zvonek.

„Mami, tati!Já půjdu nachvíli ven!Vrátím se tak za dvě hodiny, jo?“ Na odpověď jsem nečekala, zvládla jsem si odpovědět sama.

„Tak, já jdu!Ahoj“ Rozběhla jsem se ze schodů a vyletěla ze dveří,  přičemž jsem srazila a Amandu s Heyley na zem.

„Promiňte, já jsem nechtěla!“ Nepřinutila jsem se, to říct lítostivě, takže jsem zase byla: ta zákeřná potvora.Zašli jsme se kouknout na Martovo pole, Haeley nám řekla, co se tady stalo když jsme tu nebyly, procházeli jsme se městem, zašli jsme si na vyhlášenou horkou čokoládu a s tou se odebrali ke krásnému výhledu na chrámový vrcholek.Poseděli jsme, vypily horkou čokoládu a když jsme si uvědomily kolik je hodin, vydali jsme se zpět k nám domů, kde se měli oslavovat moje třinácté narozeniny.

Vřítily jsme se k nám do domu a všichni už tam byly: Amandini rodiče- Jason a Piper, Rodiče od Haeley- Frank a Hazel, bývalá prétorka Reyna, Pár táborníků, potom nějací veteráni legie, které pozvali máma s tátou a dokonce tu byl i Oktavian!  

Já vím, říkala jsem, že sem budu dávat krátké story, ale mi to vždycky nedá a musím to někaj nesmyslně rozepsat a slibuju, že v další kapitole, se to pořádně rozjede <3