Short stories [Pozastaveno]

1.story-Rande <3 part 2

Další část! :D

Došla jsem do svého skromného pokoje a brala jsem svůj šatník útokem.Nikdy jsem nebyla jedna z těch lidí, co si potrpí na krásné oblečení a hezký vzhled, ale chtěla jsem až se Percymu líbím.Jistě se mnou není kvůli vzhledu, ale já jsem si nemohla pomoc.Popadl mě nějaká modní horečka.Moje ruce projížděli po ramínkách ve skříni až jsem narazila na překrásné modrá šaty, o kterých bych přísahala, že tady ještě ráno nebyly.Nebyl čas přemýšlet kde se tady vzaly, hlavní je, že jsou tady.Tak jsem si je oblékla a vydala se do koupelny.Vlasy jsem si sčesala do drdolu a koukla po hodinách.Ručičky ukazovali 16:45 a měli jsme se sejít v pět před školou, takže jak znám Percyho, mám ještě 20 minut.Projela jsem řasami řasenkou, na rty jsem si nanesla jemně růžovou rtěnku a připnula jsem si stříbrný řetízek na ruku, který mi ladil s náušnicemi.

Vyšla jsem před školu a měla jsem ještě pět minut k dobru.Rozhlížela jsem se po okolí a „No, to mě podržte!Precy Jackson přišel v čas?“ Usmívala jsem se na plné kolo „Ccc, dovol?Já chodím vžycky, tak akorát!“ Objal mě a políbil na ústa.Jeho rty chutnaly po mořské soli a taky tak voněl.Jako vždy když jsem s ním, mám pocit, že stojíme poblíž moře.

„Ann…Ty vypadáš úžasně!“ Řekl to tak nadšeně, že jsem mu to i uvěřila (:DDD) a neubránila jsem se začervenání. „Tak jdem?“ Naznačila jsem rukou směrem k bráně směrem ven ze školního dvora.Chytil mě za ruku a vykročili jsme.Pořád se usmíval a vypadal spokojeně. „Jaký jsi dnes měla den?“Dlouho jsem mlčela a potom jsme vytáhla tu nejobecnější odpověď co může být. „Měla jsem zajímavý den.“ Koukl na mne svýma zelenýma očima a naznačil až mu prozradím víc.

Jak tak jsme procházeli ulicemi podvečerního New Yorku a já vyprávěla zážitky ze svého dne, tak mi asi něco došlo. „Já ráno jsem ty šaty neměla ve skříni.“ Vypadal, že neví co má odpovědět. „Ty jsi byla dneska nakupovat?“Já nahodila pohled: Jo tos “uhodl“.

„Né, ne.Ve škole jsme měli první hodinu na historii učitelku, která zastupovala paní Simonsovou a měla…Měla jsem z ní takový divný pocit.“   „Myslíš, že to byla nestvůra?“ Pořád jsem přemýšlela. „To bylo první, co mě napadlo, ale ne.Není to nestvůra, na to byla moc příjemná a hezká.Během dne my to začlo docházet: Ten její zájem o historii  a vzdělávání tak celkově, její styl řeči a ty šaty.“ Percymu to asi taky došlo, vypadal jako by mu konečně v hlavě začala svítit žárovka a myslím, že kdyby jí tam měl, praskal by.Zatím jsme šli mlčky po central parku a já byla čím dál více nervozní.Něco se stane. „P-počkat,“ Vykoktal nakonec. „Ty myslíš, že to byla-“Před námi se objevila záře a v ní svítící obrys ženské postavy. „Ach, ano.Byla jsem to já a musíš uznat, Annabeth, že ti ty šaty sluší.No, ne?“ Hodila okem po Percym, který byl stejně v školu jako já. „Afrodito, co tu děláte?“ Podle jejího výrazu jsem to řekla asi až moc naštvaně „Já chci jen vaší pomoc!“ Zahyhňala se.