Bus Stop [Dramione CZ]

1.

Pršelo a Hermiona běžela lehkou letní bouřkou a její neohrabaná chůze na podpatkách se ozývala na mokrém chodníku.  S dechem se zastavila a zachvěla se zimou.  Muž vedle ní se neobrátil, aby se na ni podíval, ale klidně ji nabídl, aby se podělila o jeho deštník.  Krátce poděkovala, než se otočil, a její černý deštník ji okamžitě ukrýval.  Mírný úsměv, kterým se ho chystala pozdravit, zmizel, když se na něj dobře podívala.

„Malfoyi?"  zeptala se oslněná vzhledem muže, kterého neviděla téměř deset let.

"Grangerová?"  zeptal se rozhořčeně.  Podíval se dolů na svou ruku, která držela jeho deštník, ale neodtáhl ji.  „Rád tě vidím," řekl krátce.

„Ano, řekla bych to samé," odpověděla.  „Čekáš na autobus?"

„Ach ne," řekl sarkasticky, „jen mě baví stát na chodnících uprostřed ničeho, když prší. Je to osvěžující, víš?"  Měl na sobě olivové sako a klobouk přes hlavu, vypadal podivně, jako by právě vystoupil z detektivky z padesátých let.  „A ty, Grangerová, jedeš autobusem?"

„Ne víc než ty," odpověděla stroze.  Zmateně se na něj podívala.  „Nechápu, proč. Proč bys proboha jezdil autobusem?"

Usmál se na ni.  "Můj P.O."  řekl jednoduše.

„P.O.?"  Zeptala se zmateně Hermiona.

Přikývl a pak si lehce vyhrnul nohavici, aby odhalil kovový pásek kolem kotníku.  „Podmínka propuštění," vysvětlil.  „Nemám dovoleno kouzlit," dodal skrytě.

„Ach," řekla Hermiona a zrudla.  „Nevěděla jsem."

Zkoumal ji.  „Jaký je tedy tvůj příběh? Proč jedeš autobusem?"

Povzdechla si.  „Moje prateta bydlí v bloku. Neví o mých ..." ztišila hlas, „schopnostech. Vím, že mě sleduje oknem, takže nemůžu jen tak zmizet."  Zastavila se.  „Je velmi nemocná," vysvětlila.

„Chápu," odpověděl.  Chvíli mlčky stáli a Hermiona si vyhrnula rukáv a zkontrolovala hodinky.

„Je to velmi pěkný deštník," řekla nakonec.

Chvíli vypadal, jako by se jí chtěl smát.  „Bylo by lepší. Stál padesát galeonů od Burglemana."

„Za deštník?"  zeptala se s otevřenými ústy.

Kývl.  „Opravdu jen to nejlepší pro tvé," řekl a usmál se na ni.  „Bez toho nikdy neopustím domov."

Hermiona se zamračila.  „Nemá v sobě ukrytou hůlku?"  zeptala se.  Pár stojících poblíž na ně zíral, jako by byli oba docela šílení.

Vyvalil oči.  „Ach, prosím. Pokud ano, myslíš si, že bych ti to řekl?"

„Podle tvého tónu předpokládám, že ne."  Hermiona zkřížila ruce a odhodlaně zírala po promáčené ulici.

"Zima?"  zeptal se.

„Jen trochu," přiznala.  „Proč mi nabídneš svůj kabát?"

Smál se.  „Ne. I když jsem si jistý, že by to byl skvělý příběh, který bych mohl vyprávět kolem Weasleyova stolu."  Odmlčel se.  „Pověz mi, Grangerová, skončili jste spolu?"

Hermiona se k němu neobrátila. „Ne, že by to byla tvoje věc, ale ne."

"Ne?" zeptal se. „To je překvapivé. Víš, to znamená, že mi Goyle dluží deset galeonů?"

Otočila se a nevěřícně na něj pohlédla. „Sázel jsi na můj vztah s Ronem?"

Pokrčil rameny. „Byla to snadná výhra."