Bus Stop [Dramione CZ]

4.

Malá stará dáma se potloukala kolem svého bytu mnohem rychleji, než by si Hermiona myslela, že je možné.  Té ženě bylo osmdesát sedm let, byla artritická a vypadala docela slabá.  „No," oznámila Hermiona poté, co sledovala, jak její prateta Hattie střílela do koše opotřebovanou houbu stejně dobře jako jakýkoli pronásledovatel, „myslím, že bych už měla jít."

Její teta se usmála.  „To je milé, drahoušku.  Na tváři se jí objevil úsměv, který Hermiona moc nevěděla, jak to přeložit.  Ještě zmatenější bylo, když se její teta mírně chichotala pod nosem.

„Je tu něco legračního, co mi nedochází?"  Zeptala se Hermiona a zvědavě se podívala na svou prošedivělou tetu.

Zdálo se, že její teta chvíli zvažovala její možnosti.  Po chvíli podivně nevinně řekla: „Ten milý pán, se kterým jsi čekal na autobus ... vypadá docela dobře, souhlasíš?"

Hermiona byla ohromená a ve skutečnosti stála dobré tři sekundy.  „No, hm ..." Raději neodpovídala.

„Samozřejmě máš oči, drahoušku, takže si nedovedu představit, že by sis toho nevšimla," řekla Hattie stejně nevinně jako jehně.

„Jak ..." Hermiona se odmlčela, úplně zmatená.

„Ach, to je snadné. Sledoval jsem tě z okna. Je to docela vysoký gentleman, že?"  Něco na postoji její tety vyvolávalo v Hermioně dojem, že před ní stále něco tají.

„Ano, je vysoký," souhlasila Hermiona.

„A ty vlasy," pokračovala její teta.  „Neviděl jsem vlasy tak dokonale platinové, protože můj drahý Harold byl ještě naživu ... Každopádně pryč!"  S velkou chutí začala malá žena tlačit Hermionu k východu.

„Počkej," namítla Hermiona.

"Ano?"  zeptala se její teta, která stále vypadala tak dokonale nevinně, že vypadala provinile.

„Neviděla jsi ho, než jsem tě ráno začala chodit navštěvovat, že?"

Hattie neodpověděla přímo.  „Je to velmi pěkně vypadající muž. A musí to být gentleman, který ti takto nabízí svůj deštník. A vždy jsem věřil, že žena v určitém věku by se měla usadit."

Hermiona, pro její život, nevěděla, co na to odpovědět, a tak jednoduše vyšla ze dveří, stále v šoku.  Pokud se nemýlila, schvalovala ji teta s Malfoyem.  Co se stalo se světem?

Nejistými kroky prošla slabým mrholením až k obrubníku, kde na něj Malfoy jistě čekal s deštníkem v ruce.

„A jak se máš v tento krásný letní den?"  zeptal se a ustoupil stranou, aby jí poskytl prostor pod deštníkem.

Hermiona nejprve neodpověděla.  „Fajn," řekla nakonec.

„Ookay," řekl a ušklíbl se na ni.  „Teď je řada na tobě, aby ses mě zeptal, jak se mám. Určitě tě někdo naučil nějaké způsoby. Zdá se, že všechno ostatní zvládáš bez velké námahy."

"Jak se máš?"  Zeptala se Hermiona nuceně.

„Nemohlo to být lepší!"  odpověděl.  Snížil hlas na šepot.  „Teď se mě ptáš proč."

Hermiona protočila očima.  "Proč?"

„Protože se mi právě podařilo přimět tě, aby ses zeptala, jak se mám!"  řekl s úsměvem.

Hermiona tam jen chvíli zůstala beze slova.  „A jak je na tom tvé duševní zdraví? Nějaké výpadky? Závrať? Vidíš lidi, kteří tam nejsou?"