Bus Stop [Dramione CZ]

8.

Slunce svítilo, ptáci zpívali a do července zbývalo velmi málo. Hermiona nesla svůj nový slunečník přes rameno, otočila ho za sebou a stále přemýšlela. Přemýšlela od té doby, co se den předtím vrátila domů.  Nemohla přestat myslet... myslet na něj. Teď to byl týden a půl a on už okupoval její myšlenky. Dospěla k závěru, že ano, opravdu, byla do něj zamilovaná.  Zamilovaná do Draca Malfoye. Ze všech lidí. Pouhá myšlenka ji oslabila v kolenou a žaludku. Představte si, co by někdo řekl, kdyby se to dozvěděl.  Dozvěděli by se to?  Jediný způsob, jak by to udělali, bylo, kdyby jim to řekla, a jediný důvod, proč to udělala, byl ... no, kdyby z toho něco bylo.

Znepokojeně kráčela po chodníku.  Její teta s ní toho rána šla nakupovat a trvala na tom, aby se Hermiona před odchodem z domu převlékla do svých nových letních šatů.  Takže tam byla, měla na sobě neohrabané podpatky s páskem a šaty s broskvovými růžemi otištěnými na gázové tkanině. Bylo to tak ženské, jak se jí dostalo bez zvláštní příležitosti.

Předvídatelně Malfoy stál na autobusové zastávce, ten černý deštník nad ním bez ohledu na počasí.  To se jí spíše líbilo.  Cítila... zvláštní.  Ne jen tak nějaká dívka dokázala přimět Draca Malfoye, aby mu za bezmračného dne držel nad hlavou deštník, že?  Určitě doufala, že ne.

„Dobré ráno," zazpívala tak vesele, jak jen mohla.  Zastavil, otočil se a dlouze se na ni díval.  Jeho oči sklouzly nejprve k jejímu obličeji, potom k jejím nohám a pak znovu k její tváři.

„Tobě také dobré ráno," řekl a sebemenší náznak úšklebku se mu zvedl koutek úst.  Zjevně dostal poznámku o počasí a nechal svůj oblek doma, přestože měl stále dlouhé rukávy, snad aby skryl svou temnou značku z dohledu, nebo to bylo jen proto, aby se zabránilo spálení sluncem.  Byl strašně bledý.

„Jsem ráda, že vítr utichl," komentovala to a vesele si přehodila slunečník přes rameno.

„Bylo to trochu nárazové, že?"  zeptal se.  Jeho oči znovu upřely na její lýtka a zíraly.  Hermiona se vrtěla a jeho oči se vrátily zpět k její tváři.  "Nové šaty?"

Nervózně se laskavě usmála.  „Ano. Líbí se ti?"

Neodpověděl hned.  „Broskvové růže?"  zeptal se.  „Máš rád broskev?"

„No," zaváhala Hermiona, „možná ne víc než další barva..."

Zdálo se, že z ničeho nic, Hermiona upřímně nevěděla, když viděl, jak dnes neměl na sobě kabát, vytáhl Malfoy broskvovou růži.  „Pro tebe," řekl a stále zíral na její šaty.

„Děkuji," řekla trochu zaskočeně.  "To je velmi..."

„Nezmiňuj to."  Zíral dolů po ulici, beze slov.  Hermiona přemýšlela, jestli není něco špatně.

"Můžu se tě na něco zeptat?"  zeptala se, najednou všechny nervy.  Pokrčil rameny.  „Jaké jsou tvé záměry?"  Její žaludek se v ní stočil do klubíčka.

„Mé úmysly?"  zeptal se.

„Směrem... ke mně," upřesnila.

Dlouho se na ni nedíval ani nic neříkal.  „To je docela nabitá otázka."

"Studna?"  zeptala se.  Srdce jí bušilo neobvykle rychle.

„No ... Jakou otázku jsi mi chtěla položit včera, těsně předtím, než jsi vystoupila z autobusu?"  zeptal se.

Hermiona ztuhla.  „Chtěla jsem se zeptat ... no, to je ..." odmlčela se.  „Neměň téma!"

„Víš, včera jsem listoval Mary Poppinsovou a včera jsme v našem rozhovoru našel pár chyb, ehm."

"Ty...?"  Hermiona sklonila hlavu.  "Co?"

„No, v první řadě to nebyly narozeniny jejího strýce, ale její narozeniny, a Hamadryad byl její bratranec. Nebo spíše její první bratranec se jednou odstěhoval z matčiny strany."  Odmlčel se, jako by čekal, až něco řekne.  „Ale přiznávám, že pravděpodobně nemluvila hadím jazykem, protože zjevně mluví s hady a jinými zvířaty, když její narozeniny připadají na úplněk. No, většinou stejně."

„Dobře ..." řekla Hermiona.

„A za druhé, měla jsi pravdu, slunečník tam nebyl. Byla to jen fotografie na obálce. Kromě toho vzala ten deštník papouška všude s sebou, pravděpodobně déšť nebo lesk. Zní to povědomě?"

„Trochu ..." řekla Hermiona, stále trochu zmatená náhlou změnou tématu.

„A neříkalo se, že je neatraktivní. Pouze to říká, že je hubená s velkými nohami a drobnýma modrýma očima."

„Takže jsem si vzpomněla na pár věcí špatně," přiznala.  "Nejsem dokonalá."

„To jsi skoro," řekl Malfoy a opřel si bradu o ruku.  „Na co ses mě včera chtěla zeptat?"  opakoval.

Hermiona se odmlčela a nadechla se.  „Chtěla jsem se zeptat ..." Pokud by se chystala téma probrat, mohla by také jít naplno.  „Myslíš, že bys někdy uvažoval o tom mít děti, které by nebyly čistokrevné?"

„Myslíš, že je máš s někým, kdo sám není tak dokonalý?"

„Nemyslím si, že bych použil to přesné znění, ale ..." Odmlčela se.

Zvedl ruku, aby ji zastavil.  "Možná."

"Možná?"  zeptala se.

„Ano, možná.  Zastavil.  „Zítra, místo abys šla domů, proč nepůjdeš se mnou do Příčné ulice? Můžeš se mnou ochutnat zmrzlinu a pak ... půjdeme na rande."

„A ..." Hermionina ústa se otevřela.  "Datum?"

„Nevypadej tak překvapeně. Nerozdávám růže jen tak někomu, víš."

„Dobře," odpověděla Hermiona.

„Takže je to rande?"  zeptal se.

Hermiona přikývla.  „To opravdu je."

Položil jí ruku na rameno.  "Půvabné."  Nebyla si úplně jistá, jestli má na mysli její odpověď nebo ji. Koneckonců znovu zíral na její lýtka.

„No, tam je autobus!"  Prohlásila Hermiona, trochu bez dechu, než plánovala.  Zítra jde na rande s Dracem Malfoyem!  Půjde ... Co si oblékne? Co řekne svým přátelům?

Když se Malfoy připojil k frontě, zavřel deštník a Hermiona zavřela slunečník. Jeho ruka se pohnula a našla její, a projelo jí záchvěv vzrušení.  Jeho ruka byla na její teplá a velká.  „Třeseš se," poznamenal, když nastoupili do autobusu a našli svá místa.

„Jo?"  zeptala se.

„Chováš se, jako by tě nikdy předtím nikdo nepožádal o rande."

Hermiona nejprve neodpověděla.  „No, to už je nějaký čas."

Ušklíbl se.  „Vsadím se, že tvoje teta bude docela spokojená, že?"

Nervózně se zasmála.  "Předpokládám."  Pohnula broskvovou růží nahoru a pod nos a pořádně si čichla.  Když autobus zastavil na její zastávce, Malfoy jí pustil ruku.

"Zítra?"  zeptal se.

"Zítra."  Hermiona opustila autobus a její tváře jasně zářily červenou.