𝑆𝑒𝑐𝑟𝑒𝑡 𝑎𝑛𝑑 𝑙𝑖𝑒𝑠 //Romanogers//

část druhá: 𝑩𝑶𝑱. 𝒗𝒐𝒍.1

BYLO TO TADY. Už za pár minut se má utkat s Rogersem a Carterovou. Byla z toho trochu nervózní. Přecejen nevěděla, jak moc jsou dobrý, ale hodila svou masku Black Widow a v hlavě si opakovala, že je zvládne, že je ona silnější.

,,Tak fajn, je tu chvíle pravdy. Slečno Romanovová chci, aby jste je nejdříve porazila jednotlivě. Pokud se ukáže, že je zvládáte, můžete je zkusit porazit oba naraz. Tak, jde se to toho. Slečno Carterová, jdete první," vyzval je. Natasha se i se Sharon postavili na žíněnku.

Stáli v bojovém postoji a zpříma si hleděli do očí. Nedalo se v nich vyčíst nic, jak s Natashyných a se Sharoniných. Obě se chovali nanejvýš profesionálně a čekali na signál, že můžou začít.

Po zaznění signálu obě začali. Natasha měla stejnou taktiku, kterou použila, když měla sparring s Bartonem.
Takže si ji se všeho nejdříve proklepla a pak začínala mít navrch.

Najednou ale začala cítit, že je něco špatně. Přestávala se soustředit, silně ji začínala bolet hlava a slyšela nějaké hlasy.

Chtěla to hodit za hlavu a sousedit se na boj, jenže bolest byla obrovská.
Nechtěla na sobě nechat nic znát, ale to, že je něco špatně šlo vidět dost dobře.

Cítila, jak od Sharon dostala ránu do tváře, ale bylo to, jakoby to skoro necítila. Cítila jenom tu bolest v hlavě.

Když už to nemohla vydržet, tak padla k zemi a držela se za hlavu. Sharon hned viděla, že je n co špatně, když s Natashyna hrdla vycházel bolestný sten

Hned k ní přiběhl učitel a zvedal ji se země. Řval na žáky, že je hodina ukončena a šel s ní na ošetřovnu.

Přišli tam, chvíli čekali až přijde lékař.
Natashu bolela hlava už méně, ale stále se nemohla soustředit.
Něco uvnitř ní ji ale našeptávalo, že se blíží nebezpečí a že se musí připravit na to, se bránit.

Po chvilce tam přišla nějaká žena.
Měla na sobě lékařské oblečení a na obličeji měla jakousi podivnou masku.

Přešla k zrzce a sundala si onu masku.
Natashe se sevřelo hrdlo. Před ní stál jediný člověk, ze kterého má obrovský strach a respekt. Byla to její bývalá ředitelka, Madame B.

Otočila se v naději, že spatří svého učitele, no místo něho tam Winter Soldier. Ten, ke kterému cítila skutečnou lásku, větší než k Alexejovi. Jenže když na ně přišli, jemu vymyli mozek, a ji krutě potrestali.

Když spolu byli, on si vzpomínal na svou minulost. Říkal ji, že mu bylo třináct, když ho vzali nedobrovolně do programu Winter Soldier. Trénovali ho nějaký čtyři roky. Vykonával nejrůznější mise, na kterých samozřejmě vraždil. Měl nadání, tak začal trénovat v rudé komnatě. Kde poznal Natashu.

Ona byla už tenkrát s Alexejem, a milovala ho. Ale do tohohle kluka, s chladnýma šedomodrýma se zamilovala ještě víc a nemohla to kontrolovat. Přesto spolu byli jenom krátce.

,,Ne ne ne, tohle není skutečné. Nejste tady, ani jeden," opakovala stále. Nechtěla tomu věřit. Nechtěla věřit, že její noční můry se stávají skutečností.

,,Ale no tak Natalie. Což pak nevidíš, že jsem tady," ukázala na sebe.
Natasha i přesto, jak moc se snažila sama sebe přesvědčit, že to není skutečné, musela uznat, že jsou přecejen tady.

,,Co po mě chcete?" Zeptala se. Strach měla vepsány v očích. Nechtěla ji vidět, chtěla mít znovu klid. Chtěla, aby to nebylo skutečné.
Jenže bylo.

,,Jenom jediné, abys zabila Sharon Carterovou," odpověděla ji bez jakéhokoliv náznaku soucitu. Řekla to tak chladně, že Natashe naskakovala husí kůže.