𝑆𝑒𝑐𝑟𝑒𝑡 𝑎𝑛𝑑 𝑙𝑖𝑒𝑠 //Romanogers//

část čtvrtá: 𝑺𝒕𝒓𝒂𝒄𝒉 𝒛 𝒏𝒆𝒛𝒏𝒂𝒎𝒂

Uběhlo několik dní od té události a Natashe se pokud možno co nejvíce studentů vyhýbalo. Měli s ní strach. Bály se na ní, co by jen podívat.

Clint, Skye i Bobbi ji utěšovali, že to bude dobré, přesto ale cítila něco jiného. Měla strach i ona. Cítila se ještě víc sklíčená. Pokud nemusela, nevycházela ven. Bála se sama sebe.

To, co se událo se Sharon by nejradši vymazala.
Znovu se neovládla. Znovu nechala svým emocím volný průchod. Znovu zklamala.

,,Natasho?" Ozvala se Bobbi.
Ne, teď fakt ne... Opravdu neměla chuť s nikým mluvit. Chtěla být jen sama, dál ode všech

Přesto k ní s tázavým pohledem vzhledla, v hlavě přípravou myšlenku, ji efektivně odpalovat.

,,No víš je pátek... Nechceš s námi do baru?" Zeptala se jí blondýnka. Byla by ráda, kdyby Natasha aspoň na chvíli vypadla, ale nemohla ji nutit.

,,Ne, myslím že zůstanu tady. Stejně by není dobře. Bolí mě žaludek," to byla lež. Ve skutečnosti prostě jen nechtěla mezi lidi. Nechtěla být znovu vystavená těm ustrašeným nebo  opovrhujícím pohledům. Už tak ji to stačilo vždy ve vyučovací dobu, dál už to vidět nechce.

,,Dobře, jak myslíš. Ale kdyby něco, víš kde nás najdeš," usmála se na ní Bobbi. Samozřejmě tušila, že bolavým žaludkem to asi nebude, ale opravdu ji nechtěla nutit. Měla to těžké.

Natasha jenom přikývla a znovu se věnovala svým myšlenkám.

Ani si neuvědomovala, kdy usnula, ale když se probudila, slunce už vysoko zářilo na obloze.

Podívala se na hodiny na mobilu
12:36, hm tak tohle už je hodně dávno, kdy tak dlouho spala.
Položila mobil a otočila se na druhý bok.

Rozhodně neměla v plánu vstávat. Chtěla jen ležet v posteli a doufat, že je to všechno jen sen a že to brzo skončí.
Jenže ono nebyl. Byla to skutečnost, se kterou se jí nejde jen tak lehce vyrovnat.

Znovu se jí v krku utvořil knedlík a měla chuť brečet. To jí ale do pokoje nesměla vtrhnout Bobbi. Hned jak si všimla jejího příchodu, slzy zahnala spolu s knedlíkem v krku. Jak už na tohle zadržování slz byla zvyklá.

,,O můj bože, konečně jsi vzhůru. Měli jsme strach, že se ti něco stalo," přišla k její posteli.
Bylo milé, že se o ní někdo bojí, ale ona momentálně na nic neměla náladu. Jen ležet, spát a doufat, že se probere někde daleko od všech.

,,Jsem v pořádku, jen jsem byla unavená," pokusila se o úsměv. No, spíš to byl nějaký úšklebek, co měl připomínat úsměv.
Opravdu jen odpočítával vteřiny, než vstane, odejde a ona může zase svobodně pokračovat v topení se ve výčitkách svědomí.

,,V pořádku. Kdyby něco, jsem hned vedle," usmála se na ní a znovu odešla.

Natasha si povzdechla. Konečně je sama a může zase přemýšlet.

Po asi hodine nic neděláni ale usoudila, že to takhle nejde a tak vstala, bez jakéhokoliv vnímání okolního světa se odebrala do kuchyně, kde si nalila kafe do hrníčku s logem S.H.I.E.L.D.u. Kafe vypila jako by to byla jen voda a odebrala se do koupelny vyčistit si zuby a pak se převléct. Sprchovala se včera, takže to měla v pohodě.

Šla zase zpátky do kuchyně, nalila si druhý šálek kávy a usadila se ke stolu.

Bobbi se Skye na ní jen nevěřícně koukali. Měli taky rády kafe, ale ona je extrém. Vždyť neuběhlo ani patnáct minut od prvního kafe co měla.

,,Skye zda se mi to, nebo je ona holčičí verzí Clinta?" Zeptala se potichu Bobbi.
Skye jen přikývla na souhlas.
Je pravda, že jediný kdo takhle hltá kafe je už jenom Clint.
Proto mu samozřejmě Bobbi vymýšlí i přezdívky.
Clinta nejoblíbenější je kávohlt.

Natasha se nad tím jen nenápadně usmála. Všimla si, že má Clint rád kafe, ona mu samozřejmě konkuruje. I když občas si myslí, že to Clint s tím kafem přehání.

,,Natasho, napadlo mě. Nechtěla bys jít za hodinu s námi si trošku povyrazit? Víš, máme v plánu jít nakoupit a na jídlo a takový věci. Znáš to," navrhla ji Bobbi. Natasha už chtěla protestovat, nakonec si ale řekla, že by nebylo na škodu si aspoň na chvíli někam vyrazit. Možná by konečně přišla na jiné myšlenky.

,,Jo, proč ne?" Odpověděla ji. I když měla strach, aby to nedopadlo zle. Pořád ale myslela na to, že může přijít na jiné myšlenky a to jí dávalo motivaci.

,,To je skvělý," usmála se Skye. Bylo vidět na ní, jak je ráda, že s nimi Natasha jde. Docela si ji oblíbila a i když si o ní teď lidi myslí, že je až moc nebezpečná pro společnost, ona ji tak nebrala a ráda s ní tráví čas.

,,Tak fajn, jdeme se připravit. Za hodinu tady v kuchyni," usmála se nadšeně Bobbi a i se Skye šli někam pryč.

Natasha si povzdechla. Jak znala Skye i Bobbi, tak je dobře, že se připravují už o hodinu dříve. Jim taky všechno hrozně trvá. Ale jinak patří k nejlepším studentům školy, to se musí nechat.

Po hodině, co se všichni dostatečně připravili, tak mohli vyrazit.

Šli k směrem k nákupním centru vybírat nějaké to pěkné oblečení. Natasha na tohle fakt nebyla a začala litovat, že na to vůbec přistoupila, ale po nějaké době se uvolnila a už si to štradovala k botam na podpatku.

Podpatky vždy milovala. Sice ji s toho děsně bolely nohy, ale byla na bolest zvyklá. Vždyť je to baletka.

Narazila na jedny opravdu moc krásné černé kozačky na podpatku v jeji velikosti a hned si je musela vyzkoušet. Samozřejmě ji padli jak ulité a ona si je jak jinak, než musela vzít.

,,Tak co, vybrala si už něco?" Ptala se jí Bobbi. Ona mezi tím vybírala samozřejmě šaty, protože to je její.

,,Ano, tyhle boty. Myslím, že jsou krásné," ukázala ji je. Bobbi jen souhlasně přikývla a dál se věnovala vybíráním košile.

,,Holky, co říkáte?" Zeptala se jich Skye, která právě vylezla z kabinky. Měla na sobě nádherný podzimní kabát v moc krásném odstínu hnědé.

,,Jsou úžasné," řekli Bobbi i Natasha unisono. Měli pravdu. Ten kabát byl parádní.

,,Takže, když do něj investuju, nic nezkazím?" Ptala se. Ano byl docela drahý a potřebovala si být jistá, že je to ta správná volba.

,,Určitě ne, je úžasný," řekla nadšené Bobbi a Natasha jen souhlasně přikývla. Byl to opravdu moc krásný kabát, který ji padne jak na míru ušitý.

Skye byla nadšená a přihodila kabát do nákupního košíku. A šlo se vybírat dál.

Ke konci si každý nesl aspoň dvě plný tašky oblečení a k tomu ještě dvě malí tašky s doplňky.

Všechny tři se zhrozili nad cenou, co platili, ale no co. Nemají to každý den. Navíc je ještě stále tak nějak financuje Stark, i když už nejsou parta.

Po nakupování, šli ještě na jídlo a pak se vrátili zpět do akademie.

Natasha musela uznat, že tohle byl pro ni jeden s opravdu nejlepších dnů, co měla. Nikdy se tak moc nenasmála, jako s Bobbi a Skye. Byli to úžasný holky, který ji dokázali vykouzlit úsměv na tváři i v těch nejtěžších chvíli. I v těch, kdy měla strach se sama sebe, strach z neznáma.

_________________________

Ahojky, tak jsem tu po dlouhé době s další kapitolou. Ano, bylo to fakt dlouho a tahle kapitola je kraťoučká a ne moc zažívná, jsem si toho vědoma. Nebojte, pokusím se to zlepšit. No nic, to je vše. Omlouvám se za chyby a zatím papa ❤️