𝑆𝑒𝑐𝑟𝑒𝑡 𝑎𝑛𝑑 𝑙𝑖𝑒𝑠 //Romanogers//

část třetí: 𝑩𝑶𝑱 𝒗𝒐𝒍.2

NATASHA SE ROZHODNĚ VZDÁVAT NECHTĚLA. Chtěla bojovat do posledního dechu. Nenechá ji vyhrát. Její hrdost ji to nedovoluje. Co by na to přece řekla Madame B, kdyby to viděla? Určitě by ji začala nadávat, jak je slabá, že nic nedokáže. Pak by ji vzali, a znovu do ní píchaly různý séra, aby byla lepší a lepší.

Teď ale bude bojovat. Už toho bylo dost. Něco, jakoby v její hlavě přeplo a začala se chovat jako ta, v jenž byla vychovaná. Byla s ní Black Widow.

Proto s té žíněnky vstala. Plná odhodlání ji porazit. Byla nově nabytá silou. Byla bez rozmyslu. Jako kdyby jí vztek zatemnit mozek, a ona si neuvědomovala co dělá. Prostě ji bila nejrůznějšími styli Red Room Academy a bylo jí úplně jedno, že by na to teď mohl někdo přijít. Že by mohli přijít kým je. Prostě ji bila, dokud Sharon neskončila na zemi.

Byla na zemi, ale Nat ji nepřestala mlátit. Dávala ji několik ran pěstí do obličeje, než tam přišel učitel, a nezačával ji od ní odtrhávat.

Jenže jí to bylo jedno. Učitelé odstrčila a dál se věnovala, jako smyslu zbavená, Sharon. Byla jak šílená. Všechno, jakoby bylo daleko od ni a byla tam jen ona a Sharon.

Pak jakoby se všechno vrátilo do reality, když se jí dotkli dvě silné paže a tahali pryč. Byla zpátky s toho tranzu. Znovu to byla Natasha, ne Black Widow.

Vstala. Podívala se na do krve zmlácenou Sharon a najednou ji zavalila vlna lítosti. Ležela zakrvácená na zemi a sotva se hýbala.
Natashe to bylo líto. Nechtěla, aby to takhle dopadlo.
Sakra, vždyť ji mohla zabít.

Podívala se na toho, jenž ji stále držel. Poznala, že to byl Rogers.
Pořádně si prohlédla jeho vyčítavý a naštvaný obličej. Byl plný výčitek s toho, že mu zmlátila přítelkyni.

A ano, i když Sharon nesnášela, tak tohle bylo moc.
Nekontrovala své emoce. Nechala, aby nad ní převzali moc, a takhle to dopadlo.
Bylo jí špatně sama se sebe.
Nejradši by se propadla do země.

Podívala se znovu na Sharon. Teď už ji sbírali z žíněnky, a odnášeli nejspíš na ošetřovnu.

,,Vidíš co si provedla?" Dolehl na ní hlas. Byl to hlas Rogerse. Vyčítal jí to. Ublížil ji.
A ona na sebe nechala kydat, protože věděla, že má pravdu.

,,Přísahám, jestli to bude něco vážného, tak tě osobně zmasakruju!" Upozornil ji a pak odešel směrem, kterým odváželi Sharon.

Natasha se dívala do tváře všech  těch vyděšených studentů. Viděla v nich ten strach. Když se ale podívala na Bobbi a Skye, neviděla v nich strach. Viděla v nich něco jiného. Jako by ji snad děkovali za to, co ji provedla.

To samé viděla i ve tváři Bartona.
Přesto jí bylo špatně s toho, co udělala. Bylo jí špatně s toho, že se nedokáže zbavit té Black Widow, která v ní furt je.
Ví, že už se nikdy nezbaví toho, v co jí vychovali.

,,Natasho, jsi v pořádku?" Přiběhla za ní Bobbi. Bez tak, jakoby ji nevnímali. Furt měla před očima zmlácenou Sharon a vyčítavý pohled Rogerse.

,,No tak Natasho!" Přiběhl tam už i Barton a hned za ním i Skye. Měli strach. Nat byla stále úplně mimo.

,,Co sem to provedla?" Vysoukala se sebe. Mohla ji zabít. Mohla ji zmrzačit. Panebože, znovu se neovládla.

,,Klid Natasho. To nic," utišovala ji Bobbi. Když to viděla, taky jí to nahánělo strach. Ale přesto k ní byla schopná jít, a normálně s ní mluvit.

,,Ne Bobbi. Já... Já... Musím jít," řekla a rychle vyběhla někam pryč.

Bobbi chtěla jít za ní, ale Clint i Skye ji zarazili se slovy, ať ji nechá, že teď potřebuje být sama.