část pátá: 𝒑𝒓𝒂𝒗𝒂 𝒕𝒗𝒂𝒓

72 3 4
                                    

Když byl Steve Rogers malý kluk, vždy si přál být voják a dobrý bojovník, ale hlavně dobrý muž, jako jeho dědeček. Jediný se mu ale dařilo, bylo být dobrým klukem, protože měl jako malý alergie a astma a byl hrozně pohublý.

Jeho lip stavěný spolužáci se mu neustále vysmívali a byl tvrdé šikanován.
Tak moc se tenkrát snažil to všechno na sobě změnit, ale kvůli jeho nemocem to nešlo.

Než si ho pak našel S.H.I.E.L.D a s tím i super "tajný" experiment.
Už o něm slyšel. Použili ho už za války. Tenkrát ho užila spoluzakladatelka S.H.I.E.L.D.u Margaret Carterová, teta jeho současné přítelkyně Sharon. Tenkrát to byla žena, která zachránila svět a ještě se mezitím stihla i vdát. Její příběh se vypráví dodnes.

Teď tenhle experiment může čekat i na Steva. S.H.I.E.L.D  si ho vybral se stejného důvodu, jako armáda tenkrát Peggy. Pro jeho osobnost, jeho srdce, i jeho odhodlanost a loajalitu.

Experiment se podařil a se Steva se stal zdatný muž a jistá i dobrý bojovník, až se vytrénuje. Začal tedy navštěvovat operační akademií, kde potkal svoji partu. Milé dívčiny, Bobbi a Skye, egoistického, ale přesto úžasného Tonyho a jejích Hawkeye Clinta, který nejradši na vše koukal s výšky.

Tvořili parádní tým, skvělou partu, úžasné přátelé, než ji Steve potkal.

Byla nádhera (pozn. Autora: ,,what the fuck?), blonďate vlasy jí kvůli větru padali do obličeje a tak si je rukou ohrnula za ucho, čímž vypadala ještě víc éterický, tak krásně.

Steve se do ní na první pohled zamiloval. Parta si toho všimla a nutila Steva, aby ji někam vzal a tohle. Kdyby však jen tenkrát tušili, co všechno to způsobí.
















Natasha se probudila do dalšího, drsného dne. Jak může vědět, ze je děsnej, když ještě ani nezačal? Normálně, ráno se jí přivedl rozbít talíř, vylít kafe, spálit snídani. Prostě všechno špatně a ona nechápala, co karmě tak zlyho provedla, ze se mstí.
Vlastně, už ví, když si vzpomene, jakej život vedla.

Nakonec to teda všechno vzdala a šla se připravit na výuku.
Po chodbách míjela plno vyděšených, respektujících nebo i pohrdavých pohledů. Bylo jí to fuk, dneska neměla náladu to řešit. Potřebovala klid, a dva litry kafe. Ne tři, nebo čtyři. To je jedno, prostě kafe. (pozn. Autora: je 2:17 v noci a já piju kafe 💀)

Byla už u učebny, když ji cestu zkřížil modřinatej ksich Sharon Carterová. Aaach, jak moc by ji dala do držky ještě jednou.

,,Co chceš?" Zeptala se jí nepřívětivým tónem.
,,Co chci? Podívej, co si mi provedla s obličejem, ty mrcho!" Křikla tak, až se pár lidí otočila, ale výrazu Natashy si hned začali hledět svého.
,,Neměj strach, tatík ti zaplatí plastiku a budeš jako nová," řekla jí sarkastický a chtěla kolem ní projít.

Jenže to by ji v tom naše školní "bad girl" nemohla bránit, že? Ze všech sil si ji za vlasy přitáhla a udeřila ji do obličeje.

Natasha nechtěla vyvolávat konflikt, proto si jen otřel koutek úst, kde ji teklo malé množství krve a prošla, jakoby nic, kolem ní až do třídy, kde se usadila na jednu se žádných lavic a dál přestala věnovat pozornost všemu, až na hudbu v jejich sluchátkách a tužku, pochybující se po papíře, vytvářejíc baletku, na kterou míří zbraně.

Připomínalo jí to její život v Rusku. Taktéž byla baletkou, na kterou byli namířené zbraně. Než ji pak jednu s tý zbraně dali do ruky a řekli, ať ji namíří na toho, na koho ukážou. A tak to dělala, plnila jejich rozkazy, tančila a přitom na ni byli furt namířené zbraně. Tenkrát neznala pocit viny. Teď ji to drásá zevnitř a budí se spaní.

Aniž by se nadala, byl čas na oběd, což znamenalo volný čas s přáteli aspon menší oddych od celého dne, který už si přála, aby měla za sebou.

Natasha s tácem s jídlem došla k jejich obvyklému stolu a čekala, až všichni dorazí s jejich jídlem.
Onedlouho už všichni jedli spolu a konvertovali o náhodných věcech. Natasha tudíž aspoň na chvíli mohla zapomenout na hrůzné ráno.






















Ahojky ❤️... Vítám vás tu po dlouho době u další kapitoly. Ano já vím, je krátká, ale za to jsem přišla na to, ze krátké kapitoly by mi nezabraly tolik času a možná bych mohla vydávat pro i častěji. Jinak se moooc omlouvám za moji dlouhou pauzu, ale byla i nutná. Dělo se toho hodně, byla jsem párkrát v nemocnici, ale už jsem v pohodě a jsem zpátky. No, doufám, ze se vám tahle nic moc kapitola líbila a zatím papa ❤️

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Jun 23, 2022 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

𝑆𝑒𝑐𝑟𝑒𝑡 𝑎𝑛𝑑 𝑙𝑖𝑒𝑠 //Romanogers//Kde žijí příběhy. Začni objevovat