13

736 65 20
                                    

Chlapci trénovali skoro každý den a jen se zlepšovali. Jejich hra byla procítěná a vážně dobrá. Proto se mohli posunout dál: zkoušeli víceméně vše. 

Ač to bylo k nevíře, našli si k sobě nějakým způsobem cestu. Sblížili se i mimo divadlo a bavili se jako dlouholetí přátelé. Nenávist mezi nimi dávno zmizela.

„Zajdeš dnes na pizzu?" zeptal se Harry s lehce nejistým výrazem na tváři, když chlapcům skončila zkouška. Měli dnes zahrát alespoň polovinu v celku, ale jejich učitel byl odvolán k něčemu důležitějšímu. Proto skončili asi po dvaceti minutách namísto tří hodin. 

„Jakože si ji objednáme k vám domů ke zkoušení?" vyvalil menší oči překvapen tím, že by ho snad Styles na něco zval. 

„Ne, tak to nemyslím. Zašli bychom do pizzerie. Myslím, že dnes můžeme zkoušení nechat." 

Ty se mnou chceš na veřejnost? Kam se poděl ten starý Styles, který se bál, že ho se mnou mohl někdo vidět?" založil Louis ruce v bok.

„Stejně už si celá škola šušká, že spolu hrajeme  že se budeme kvůli hře líbat, tak co?" mykl Harry rameny.

„I kdyby, tak bychom měli zkoušet. Víš, že to po nás učitel chtěl, když dnes nemůžeme být dnes na zkoušce s ním." 

„Bože můj, Louisi, to se nemůžeš jednou vykašlat na pravidla a odvázat se?" Harry protočil očima.

„Umím, ale nechci skončit jako ty." odporoval dál Louis s úšklebkem.

„Jak jako já? O čem to mluvíš?" Harry nakrčil nos a vypadal, že usilovně přemýšlí. Tomlinsonovi to přišlo nehorázně vtipné. Ne jeho výraz, ale fakt, že by byl Styles schopen takové aktivity, jakou bylo myšlení. Musel se držet, aby se nezačal smát. 

„No přeci takový flákač, který neumí udělat ani palačinky." uchechtl se Louis, načež se Harry zamračil. V kudrnaté hlavě se vytvořilo několik nemálo nápadů jak Louise na místě minimálně znemožnit. 

„Abys věděl, když jednou vynecháme zkoušení, nic se nestane." uzavřel konverzaci Styles. Louiho to lehce vyvedlo z míry, už byl připraven odpovědět na jakékoliv rýpnutí ze strany Harryho.

„Když si dáš jednou drogy, taky se nemusíš stát hned závislým, ale je tu větší pravděpodobnost, než kdyby sis nedal vůbec." odvětil nakonec po krátké rozvaze. 

„Fajn. Otázka zní: podstoupíš riziko, když tě na tu pizzu pozvu?" 

„Pokud se stanu tvou kopií, máš mě na svědomí, Stylesi." 

----------------------------

Oba chlapci se podělili o pizzu, kterou zaplatil jen jeden z nich. 

„Byla výborná, děkuju za pozvání." Louis si otřel ústa papírovým ubrouskem a jen těžko odolával nutkání rozepnout si kalhoty. Měl pocit že každou chvíli praskne. Harry objednal tu největší pizzu, kterou měli. Pořád nemohl uvěřit tomu, že ji celou snědli.

„Nemáš vůbec zač." Styles obdařil své okolí ďolíčkovým úsměvem. Byl rád, že nakonec Louis souhlasil a přijal jeho pozvání. Nevěděl proč, ale kdykoliv se Louis bavil s někým jiným, cítil se divně. Chtěl být na místě každého, na koho se byť jen podíval. Nejvíc byl ale naštvaný na Niallera, protože s tím trávil Louis nejvíc času a měli spolu nejhezčí kamarádský vztah. Teď byl ale Louis ve Stylesově moci a pod drobnohledem. 

„Půjdeme?" zeptal se Harry, ačkoliv pociťoval, že je jeho otázka naprosto zbytečná. Louis seděl rozvalený na židli s rukama položenýma na svém břiše a zhluboka oddechoval. Byl už na první pohled přecpaný. 

„Spěcháš hodně? Já se totiž nikam dobrou půl hodinu nehodlám hnout." pousmál se Louis a počkal na kudrnáčovo pobavené zakroucení hlavou. 

„Nemusel si to sníst celé." 

„To zvládnu, za chvíli budu dobrej." 

„Jak myslíš." Tomlinsonův jediný problém byl aktuální myšlenka na to, že bude muset pořádně cvičit, aby ze sebe dostal tuhle kalorickou bombu. Holt bude ráno před školou chodit běhat.

Chlapci ještě chvíli mlčky seděli, každý ponořen ve svých myšlenkách. Louis myslel na svůj zadek, který úplně cítil, jak se kvůli té blbé pizze zvětšuje. Harry si přímo kousal jazyk, aby neřekl něco co nechtěl. Pravda byla taková, že mu přejedený Louis přišel nehorázně rozkošný. 

Jejich myšlenky přerušil až telefon, který oznámil Louimu příchozí SMSku. 

„Zítra máme zase zkoušet sami, učitel musí jet někam na sever země. V kolik k vám mám dorazit?"

Ha
Ha
Haaa
Tuhle část miluju a zároveň nenávidím

I want you to draw me like one of your french girls (LS, CZ) ✔︎Kde žijí příběhy. Začni objevovat