I want you to draw me like one of your french girls (LS, CZ) ✔︎

10

„Tak, chlapci, trénovali jste?" tohle byla první věta, která z učitele vypadla, když šli další den chlapci na zkoušku. Oběma se hned vybavil včerejší zážitek, který by starší z nich nejraději zapomněl. 

„Jo, trénovali." Harry odpovídal, jako by se nic nedělo. Jako by to pro něj nic neznamenalo. Kdo ví proč to Louise bolelo. Jako by někdo vzal špičku nože a zabodl ji do místa, kde se nacházelo srdce modrookého. 

„Tak se do toho pusťte. Znovu si zkusíme ten dialog. Šup!" chlapci tedy s povzdechem začali. Louimu se do toho vůbec nechtělo. Nechtěl cítit znovu tyhle praštěné pocity, když se jejich rty spojí v jedny. I přes to odříkával scénu jak nejlépe dovedl. Věty pomalu ubývaly a stresu přibývalo. Nakonec už zbývalo jen pár řádek.

Poslední věta.

Poslední slovo.

Harry pohladil Louise po tváři a pomalu přiblížil svou hlavu k té jeho. Opřeli se o sebe čely a hleděli si do očí, jako by oba hledali odvahu. Harry s Louim nemluvil od té doby, co utekl. Nedostalo se mu žádného vysvětlení. 

Chlapci se k sobě přibližovali. Oba to chtěli udělat, ale zároveň ne. Měli hlavu plnou myšlenek, až by je z toho byla bývala rozbolela hlava.

Harry si z ničeho nic řekl, že už scénu moc natahují. Ještě by měl učitel kecy. Radši už nečekal a spojil jejich rty v jedny. 

V těle Louise se znovu rozlétli motýlci. Vážně se nenáviděl, že tohle cítil. Ale co mohl dělat? Nic. Poddal se tomu a víc se uvolnil, aby tu nestál jako na trní. Vjel vyklepanou ručkou Harrymu do vlasů a přitáhl si ho tak víc k sobě. Harryho vlasy byly jemné a husté. Louis za ně zatahal, načež Harry do polibku zamručel. 

Odtrhli se od sebe a ani jeden z nich neměl tušení, co by měl říct. Jejich dialog, který by měl ještě pokračovat, chlapci zapomněli. Jen se vydýchávali a hleděli si do očí. 

Proč měl Louis znovu chuť přitisknout se na rty svého nepřítele? A proč mu znělo slovo nepřítel ve spojení se Stylesem tak divně? 

„Jaké to bylo?" odkašlal si Harry, aby předešel trapnému tichu. 

„Šlo to, ale pořád by to mohlo být lepší. Vzmužte se a něco s tím udělejte. Jinak vám hraní jde naprosto ukázkově. To líbání pilujte co to jde. Teď mě omluvte, mám ještě hodně práce."

„To se budeme chodit jen líbat na zkoušky a pak půjdeme domů? Co závěr?"

„Harry, potřebujete trénovat to, co vám nejde. V líbání jste horší, v hraní ostatního dobří. Tomu rozumíš, ne? Když budete poctivě trénovat doma, bude víc času na ostatní věci." Harry jen kývl hlavou v souhlasu. Učitel jim otevřel zamčené dveře a pustil je ven ze školy. Oba z chlapců kráčeli mlčky vedle sebe, až došli k autobusové zastávce, ze které měl jet mladší domů. 

„Počkej! Ty nejdeš k nám?" zavolal Harry, když se Louis oddělil a dál pokračoval beze slova v cestě ke svému domovu.

„No... Nikdo mě nezval." otočil se Louis čelem ke Stylesovi.

„Teď tě zvu. Jdeš?" autobus přijel a tak se musel Louis rychle rozhodnout. 

„Fajn. Tentokrát nás tvá sestra ale vidět nemusí." chlapci nastoupili do autobusu a posadili se vedle sebe. Louis měl místo u okénka. Tiskl se k němu a snažil se s ním splynout. Nohy měl u sebe a svůj batoh pod sedadlem před nimi. Naopak Harry seděl s nohama od sebe, taškou na zemi a rukama podél těla. 

Louis se necítil dobře. Nechtěl, aby se jejich nohy dotýkaly. Nechtěl sedět vedle Harryho. Nechtěl cítit ty elektrické výboje, které mu přinesl byť jen letmý dotek od Stylese. A přitom zároveň chtěl. Bylo mu to příjemné a potřeboval to. Ale ne od Stylese! Tak moc se za to nenáviděl.