I want you to draw me like one of your french girls (LS, CZ) ✔︎

14

⚠️ V téhle části se nachází smut, takže pokud ho nechcete číst, můžete tuhle část přeskočit. Žádná zásadní informace tu není a o nic nepřijdete ⚠️

Další den k večeru stál Louis před domem rodiny Stylesů, otevírajíc branku. Dnešní den nebyl ani chladný, ani extra teplý. Proto zvolil naprosto jednoduché oblečení: černé skinny jeans a červené tričko.

Prošel brankou a dostal se krásnou předzahrádkou až k vchodovým dveřím. Zazvonil a chvilku počkal, než se za dveřmi ozvaly klapavé kroky. Louisovi neotevřel Styles, jak by se dalo očekávat. Ve dveřích stála paní ve středních letech, oblečená v překrásných společenských šatech. Zdobily ji i šperky a make up. Na nohou měla boty s vysokým podpadkem, který způsobil na podlaze klapání. Vypadala, že bude stejně povrchní jako Styles, ale opak byl pravdou. Jakmile jí došlo s kým má tu čest, usmála se a mile spustila příjemným hlasem: „Ahoj, ty musíš být ten Louis o kterém nám Harry vyprávěl. Pojď dál."

„Dobrý den. Ano, jsem Louis. Vy jste Harryho maminka? Pokud vím, tak má totiž jen jednu sestru, Gemmu, a tu už znám." spustil Louis automaticky, jako by byl v nějaké přihlouplé romantické komedii. Pro jeho štěstí to ale fungovalo.

„Jsem to ale nezdvořilá, promiň. Každou chvíli odcházíme s manželem a Gemmou do divadla, tak máme trošku fofr. Jinak ano, já jsem ta žena, která Harryho porodila. Jsem Anne, ráda tě poznávám." Louis se rozešel s Anne dovnitř do domu, kde si chtěl vyzout boty. Anne ho ale zastavila.

„Harry je vzadu na zahradě, můžeš za ním prosím dojít a říct mu, že už jsi tu? My už odcházíme. Klidně si nech boty, zítra přijde uklízečka a celý dům vydrhne. Navíc je venku sucho, nebudou špinavé."

„Jasně, půjdu tam, děkuju. Užijte si divadlo."

„Jsi tak zdvořilý... Měl bys něco naučit i toho našeho Harryho. Občas je to s ním k nevydržení." Anne položila ruku na Tomlinsonovo rameno v přátelském gestu. Louis se usmíval, aby ji opětoval pozitivní energii, kterou sama přímo sršela.

„Pokusím se." naposledy se usmál, než se rozloučili a malý chlapec vyrazil na zadní zahradu. Myslel si, že se bude Styles povalovat na houpačce, ležet v trávě, nebo sedět opřený o strom. V životě by ho ale nenapadlo, že ho najde s pytlíkem semínek dřepět u záhonů. Klečel tam a hrabal se v hlíně. Styles. V hlíně! Člověk, pro kterého je práce cizí slovo sází bůh ví co do záhonů na zahradě jeho rodičů.

„Kdo by to byl řekl, že Harry Edward Styles umí sázet kytky." spustil Louis povrchně, když si ho Harry nevšímal. Jmenovaný sebou trhl a zvedl k Louimu pohled.

„Co tady děláš tak brzo?"

„Já jdu včas. Je sedm, přesně jak jsme se domluvili. A to mně ještě zadržela tvá maminka."

„Co ti chtěla?" vykulil Harry oči.

„Prý tě mám vychovat, zahradníku."

„Jo, to je typický." kroutil Harry hlavou a vrátil se zpět k sázení. U toho něco povídal, ale Louis nebyl schopen vnímat. Poslední větou, kterou mu odsouhlasil, bylo něco ve smyslu, že zasadí posledních pár semínek. Dál už ale nevnímal nic. Přímo hltal pohledem Harryho ruce, které si pohrávaly s hlínou. S pootevřenými ústy sledoval každý jeho pohyb.

Harry jeho přítomnost vůbec nevnímal a dál se snažil sázet svá semínka. K tomu něco povídal, ale Louis slyšel jen nesmyslné žvatlání. Jeho mozek odmítal spolupracovat. Ještě aby taky mohl pořádně myslet, když se krev z jeho hlavy přesunula do jeho rozkroku. V ústech měl sucho, v kalhotách bouli a v hlavě jen myšlenku na to, proč si blbec bral skinny jeans.