Story of my die

Sněs toho co nejvíc

Přečetla jsem si to asi ještě desetkrát, ale pokaždé mi vyšlo to samé, Prohlédnutí, ale co mám prohlédnout to tam nikdo nenapíše.

Co když je to prohlédnutí....třeba ledničky, nebo reklama na colu. Bože, co s tím mám asi dělat? Začalo se mi vybavovat to co jsem viděla v tom videu. AB+, k čemu by komu byla moje krevní skupina? Bylo mi až trapně, že jsem spala a vůbec se na nic nemohla ani zeptat. Jsem od malička nemocná a slabá, nikdy jsem neměla kamarádku. Navíc teď budu muset chodit do školy. Zítra se tam mám jít podívat.

Co když mi nepůjde čeština, nebo matematika, nebo fyzika, chemie, angličtina, němčina, informatika, nebo přírodopis. Sice jsem se v nemocnici učila s Vivian, Annou a Terezou, ale nikdy jsem nepracovala ve skupině, nechodila na tělocvik, ani nepsala dopisy. Padla na mě únava, ale celou noc jsem nemohla spát.

Usnula jsem kolem 5ti ráno, ale za necelou hodinu jsem stejně vstávala. Bylo toho na mně prostě moc. Neochotně jsem vypnula budík a šla se dolů nasnídat. K mému překvapení už dole vařila Týna a tak jsem si jen sedla ke stolu a čekala co mi přinese k jídlu. Myslela jsem že třeba müsli, ale ona přinesla palačinky, vafle, toasty, topinky, míchaná vajíčka, lívance, koláč a perník. ??? . Cože??? Ona vážně přinesla vafle, toasty, topinky, míchaná vajíčka, lívance, koláč a perník??? Přinesla toho tolik a já na ní zírala s doslova otevřenou pusou. Opatrně jsem se jí zeptala:

Mhhmm, my budeme pořádat dobročinnou akci s názvem sněs toho co nejvíc? V tom se otočila ke mě a znehybněla...