Story of my die

Aááááááááááááááááááááá

Vzbudil mě telefon který jsem měla ve sluchátkách, abych neprobudila někoho dalšího. Vyplížila jsem se potichu do chodby, z chodby po schodech dolů, přes kuchyň až do předsíně, kde jsem si nazula boty a přeběhla ke dvěřím od sklepa. Už tam na mě čekala Samantha s baterkou. V tom mě někdo zatahal za nohavici...

Ema.

Málem bych zaječela kdyby mi Sam nedala ruku před pusu, ale neodpustila si dotěrnou poznámku:,, Tak už víme kdo tu každou noc ječí." I když obě dvě sme věděli že to není pravda. ,,Ahoj Emi, co tu děláš? zeptala jsem se šeptem. ,,Jdu za svojí nejbáječnější sestzičkou."odpověděla, a mě nezbylo nic jiného než jí vzít sebou, nenechala si to vymluvit, ani za půlroční dezert. Šli jsme, já ve předu dělala frajerku, holky za mnou si zamluvili roli strašpytlů. Po pěti minutách se ozval jekot. A za rohem silně pálilo světlo. Byli jsme namístě. Sam se ujala vedení a vykoukla za roh. Po dvou vteřinách spadla na zem. Omdlela. ,,Co to bylo?" slyšela jsem dívčí hlas. Týna. Opatrně jsem se napřehla pro Sam.

Zpoza rohu se na mě podíval Rob, ne s tím milým rodičovským výrazem, s hnusným, vraždivým pohledem, sledovali mě celou dobu věděli že přijdu. Vzala jsem mobil a klikla na ikonku policie, nebyl signál. Popadla jsem Emu, sochu za ruku a běžela ven ze sklepa, ve dveřích mě čekala Týna, měla zkrvavené ruce a rozcuchané vlasy. Dala jsem Emě telefon do ruky a vrazila Týně pěstí, ona mi útok opětovala.,,Emo zmáčkni ikonu toho policisty." zaječela jsem, ale nebylo nic platné asi mě neslyšela. Dostala jsem další ránu, tentokrát zezadu, od Roba. Spadla jsem vyčerpáním.

Probudila jsem se na divném místě, svázaná šátkem a provazem. Vedle mě stála Týna a v ruce měla stříkačku. ,,Tak, kdo se to tu probudil?" Píchla do mě jehlu. Začali se mi rýsovat i ostatní postavy, vedle spala nic netušící Ema a ještě o místo dál se v bolestech svíjela Samantha. Bylo mi na zvracení, všude byli ampulky s krví, na zemi krev a ve vzduchu byla cítit hniloba. Opatrvě jsem se na Týnu podívala, ale z nedostatku krve jsem začala ztácet vědomí, bylo mi zle, neměla už jsem sílu ječet a i kdyby mě někdo slyšel zabijí ho taky. Pokusila jsem se nezavírat oči, být co nejdéle naživu, ale nic netrvá věčně, při dalším vpichu jsem ztratila vědomí, sem tam jsem slyšela letmý výkřik, jednou se mi zdálo že slyším výstřel, pak jsem viděla růžové poníky a nakonec jsem jen poslouchala vzpomínky, zvuk sanitek, projíždějících kolem mého zamřížovaného okna, doktory, pípací přístroj, dokonce i hlas Emy a Samanthy.