Story of my die

Stromodům

,,Cože, proč tu máš tolik novin?" zeptala jsem se opatrně.

,,Víš, tohle všechno jsou noviny, kde se objevuje ta vražda, která, ehm, no, nějak souvisí s tvímí rodiči." vysvětlila, ale já měla spoustu dalších otázek. Vzala jsem jedny z novin do ruky a přečetla si titulek: Dávejte si dobrý pozor, vrah už zase řádí, našla se dvě těla, na naprosté vyčerpání mrtvá, přečetla jsem si titulek a naskočila mi husí kůže. ,,Z vašeho domu se občas ozývají zvuky jako například jekot, pláč a výkřiky." Řekla. ,,A navíc, adoptovali si už dvě děti, pokaždé jinak staré."

,,Cože??? Dvě??? Já myslela že jsem první, jak se jmenuje to druhý??? Dostala jsem ze sebe.

,,Ano, to první se jmenuje Ema, nevíš o těch vraždách něco? Nebo o tom jekotu?" Řekla s naprostým klidem v hlase, ale naprostou válkou v očích, myslím že ani neměla v úmyslu to zkrývat. Věděla jsem o tom křiku, výskotu i o tom všem, s Emou mě zaskočila, myslela jsem si že je vlastní, ale nebyla nikomu podobná, ona byla jasná bruneta a Týna blondýna. S Robem měli společně vypadající jen vlasy, obličejem byla úplně jiná. Nenapadlo by mě to, ale vypadalo to jako pravda.

,,Dobře, je to ve sklepě, jdou od tamtud zvuky, půjdeme se tam v noci podívat?" Zeptala jsem se.

,,Dobře, sraz v půl jedné před naším domem." odpověděla.

Podali jsme si ruce a já odešla domů, ona tam ješte taky chvíli stála a pak někam zmizela. Teď toho lituji. Je to divný sebrala jsem si ze stolu baterku a hodinky, ze skříně tepláky a mikinu a z Týny a Roba věcí dvě náramkové vysílačky. Byla jsem připravená, stačilo už jen počkat do půl jedné.