,,Ne nebudeme, jen máš nenažranou sestru." Odpoví Týna s klidným hlasem. A pospěš si, protože jestli Ema sedne ke stolu dřív než ty, dneska se nenajíš. Ema se přiřítila ze schodů jako blesk, no spíš hrom(byla tolik slyšet). Snažila jsem se ukořistit alespoň dvě palačinky a jednu už jsem měla, teď zbývala už jen jedna. Procpala jsem se ke stolu a vzala si....
sakra lívanec. Ale i ta jsem ho snědla a popoběhla k autu. Rob se ihned nabídl že mě vezme do školy. Nečekali jsme a vyjeli. Rob měl přitom práci s tím mě vyzpovídat. ,,Jak se ti tu líbí" nebo ,,Těšíš se do školy". Popravdě, těšila jsem se a moc, přeci jsem tam tak dlouho nebyla. Zároveň se ale bojím. Rob mi zastavil přímo před školou.
ČTEŠ
Story of my die
AvventuraJsem Chloe, nemám rodinu ani přátelé. Od 9ti let bydlím v nemocnici. Jednou se ale vše změní, když podstoupím operaci a mám se vydat ven... I když jen na chvilku, doufám že se tam budu moci jednou vrátit....Naděje umírá poslední
