Story of my die

Zvuky

Když jsem uslyšela poslední zvonění, po šesté hodině, zbalila jsem si věci a šla před školu, aby mě Rob viděl, když mě bude chtít vyzvednout. Vytáhla jsem mobil, který jsem dostala včera od Týny a zmáčkla ikonku Roba. Když přestalo pípání ozval se Robův hlas: ,,Ahoj Chloe, chvíli tam vydrž, jedu pro tebe. Jedu i s Emou, tak se stavíme v obchodě a nakoupíme, Týna už skoro nemá z čeho vařit."  než jsem stačila odpovědět, típnul to a já jsem na něj čekala dál. Když předemnou zastavil tmavě modrý bavorák, z mého úšklebku se stal úsměv, hodný sluníčka. Nastopila jsem si do auta a čekala až se rozjede. Když jsme zastvili před obchodem, všichni vystoupily a zamkli auto, Ema začala vyvádět a na celé parkoviště křičet že se těší dovnitř, až bude nakupovat, atd. Bylo to tam s ní těžkě, ale když jsme se vraceli k autu, Ema úplně přestala a věnovala se mrkvi, kterou jí dal Rob na chroupání. Když jsme dojeji domů, šla jsem se představit sousedům, prý mají stejně starou dceru jako jsem já. Zazvonila jsem, ale nikdo nevycházel, tak jsem zazvonila ještě jednou, ale taky nic. Napotřetí jsem v okně uviděla siluetu ženy, ale když okno neotevřela, rozhodla jsem se jít zpátky domů. Čekala tam na mě večeře. ,,Tak. začala Týna. ,,Jak si se dnes měla? Byla jsi u té sousedky?" zeptala se. ,,No, nebyla, nikdo neotevřel." řekla jsem s trochu zklamaným výrazem. ,,To nevadí namítl Rob, až tu budou, určitě otevřou." namítl Rob. Nechtěla jsem jim kazit náladu a tak jsem si tu ženu v okně nechala pro sebe.

..............................................

Když jsem šla spát, nemohla jsem usnout, hlavou mi pobíhaly nejrůznější věci. Začala jsem přemíšlet o tom sklepě. Když jsem se dostala k litování že jsem to tam neprozkoumala a radši zdrhla, ozval se jekot. Cééé jekot, jako předtím. Byla jsem už dost unavená a tak se mi to mohlo jenom zdát, ale když se to ozvalo podruhé, začala jsem tomu věřit. Šla jsem se podívat do sklepa. Vyplížila jsem se potichu z domu a zaběhla ke dveřím. Byly odemčené, tím se mi to zlehčilo. Už jsem se tam chtěla jít podívat, ale někdo mě chytil za rameno. Byla to Ema. Neslyšně jsme se dostali do jejího pokoje a obě tam usnuli. Ráno mě probudilo slunce, které bylo v tomhle pokji silné, ale navzdory tomu, celý dům ještě spal. Sešla jsem dolů abych si udělala snídani a objevila jsem noviny, s titulkem, NEVYCHÁZEJTE PO SETMĚNÍ, TOULÁ SE TU VRAH A UNÁŠÍ LIDI.