Budeš má

Tajemství bílých růží

Matteo

Paolo nám pro dnešní večer zarezervoval VIP box v klubu 69. Sotva se posadíme do boxu, už k nám míří barmanka s lahví naší oblíbené whisky.

Během prvních třech skleniček, vyřešíme zbytek obchodů a konkurenci. Poté, se bavíme o všem, kromě práce. Čas od času, zabloudím pohledem na parket, jestli tam nezahlédnu nějaké horké zboží, které bych si sebou odvezl na hotel.

Dopiji sklenku s whisky a chci nám znovu dolít, ale došla. Zamířím na bar, pro další láhev. Při čekání se opřu o bar, očima bloudím po tanečním parketu, který je lehce snížen. Jakmile ji zahlédnu, nevědomky si olíznu rty a hladově sleduji, jak ladně vládne tanečnímu parketu. Vše kolem ní vybledlo. Jako když, na pódium vkročí hlavní postava a ozáří ji reflektor.

Má krvavě červené přiléhavé šaty, které zvýrazňují dokonalé křivky. Otočená zády ke mě, uprostřed taneční plochy a já netrpělivě čekám, až se otočí mým směrem. Její dlouhé hnědé vlasy má jemně zvlněné. Kulatý zadeček vlní do rytmu hudby a já mám už teď, co dělat, abych se udržel.

Barmanka mi poklepe na rameno a položí přede mě novou láhev whisky, tak se vrátím zpět do boxu. Během několika vteřin odstraním jediné, co mi bránilo, rozlít zlatavě jantarovou tekutinu do skleniček. Přiložím skleničku k ústům. Očima opět zabloudím na taneční parket. Hledám krvavě červené šaty. Hledám jejich majitelku. Zhluboka se nadechnu. Zrovna si ji na parketu nějaký týpek otáčí zády k sobě a tiskne ji na sebe. Zůstanu bez dechu. To je ten andílek, co mi dnes ráno padnul do náruče v kavárně.

Ďábelsky se usměji „Přece jen, si ji dnes vezmu domů." Řeknu Domenicovi a Paolovi a kývnu hlavou směrem na parket.

„No, to jsem teda zvědavý, jestli se ti to povede" Uchechtne se Paolo.

„Hodně štěstí, Matteo." Vysmívá se mi Domenico.

Když se dívám na ty její pohyby, začínám pociťovat lehké pnutí svých kalhot, v oblasti rozkroku. Mám pocit, že mě ty její boky hypnotizují. Vábí mě k sobě jako siréna vábí námořníky do moře. Přemýšlím, že si pro ni půjdu na parket. Jednoduše ji odnesu z parketu přehozenou přes rameno, a to i navzdory veškerému jejímu protestu.

Vidím, jak ten týpek tiskne její boky. Vzrušuje mě představa, že po ní rukama bloudím úplně stejně, ale on? Odvrátím pohled. Nezvládnu sledovat, jak ji osahává. Něco uvnitř mě, mi říká, abych se o ni s nikým nedělil. Chci ji mít, jen pro sebe. Zvláštní pocit se mnou mává, takhle jsem ještě necítil, ale musím být trpělivý, moje chvíle přijde.

Zahlédnu ji odcházet na toalety. Chvíli na to, se vydá stejným směrem i on. Hypnotizuji dveře, ale stále nevychází ani jeden. Sakra! Krev ve mě úplně vře. Vstávám. Domenicovi a Paolovi odseknu „Odcházím! Zítra v kanceláři." Ani nečekám na odpověď.

Řítím se klubem tak rychle, že nekoukám ani doleva, ani doprava. Někdo mi vkročí do cesty a celou skleničku mi vylije na košili. To mi ještě chybělo!

Už se chystám té osobě říct, že má dávat pozor, kam šlape, ale nejdříve se nadechnu. Vdechnu, ten známý omamný květinový parfém a zarazím se. Pohlédnu ji do tváře. Je to ONA. Dívá se na mě zaskočeným a zároveň nabroušeným pohledem. Její parfém mi vzal hodně sebekontroly.

Myslel jsem si, že si to s ním užívá v kabince, ale ona mu nejspíš dala jasně najevo, že o něj nemá vůbec zájem. Na nic už nečekám, nemůžu a ani nechci. Chytím její boky a narazím ji na sloup.

„Měla by jsi dávat větší pozor, andílku." Promluvím těsně do jejího ucha a zlehka se jí rty otřu o ucho. Hned na to jí pohlédnu do tváře. Ucítím na jejích bocích lehké zachvění. Když prudce vydechne, ucítím teplo jejího dechu na svém krku. V rychlosti si všimnu i lehce rozevřených rtů.  Než stihne vydat hlásku, už se blížím k jejím rtům. Ona mi zatlačí proti hrudi, což mě donutí o krok ustoupit. „Já nejsem žádná kurva na jednu noc!" S tím, mi na tváři přistane taková facka, jakou jsem snad nikdy nedostal. Ihned se otočí a odchází. Zůstanu stát jako přikovaný. Ruka mi vystřelí ke štiplavému místu na tváři. Musím uznat, že vzdorovat umí dobře.