Budeš má

O dva roky později

Elena

Zhluboka se nadechnu, příjemné svěží vůně kvetoucích levandulí. Pomalu otevřu oči s pohledem upřeným vzhůru, k blankytně modrému nebi. Na odhalených částech těla, cítím hřejivý dotek slunečních paprsků. Ještě jednou vtáhnu tu nádhernou květinovou vůni do plic a zabloudím pohledem na ciferník hodinek. Už je čas. Musím do kavárny.

Vyskočím z houpací sítě a rychle zamířím ke své šatní skříni. Po prozkoumání svých možností, na posteli přistane jednoduchá bílá halenka s šedou sukní, k tomu černé páskové sandály. Prohlédnu si svůj odraz v zrcadle: drobná štíhlá postava s dlouhými světle hnědými vlasy. Zelené oči orámované řasenkou, tváře lehce zvýrazněné a rty přetřené rtěnkou v jemně růžovém odstínu.

„Lepší, už to být nemůže!" S úsměvem vycházím z domu.

Jak se přibližuji k cíli, narážím na několik známých tváří, v podobě stálejších zákazníků kavárny, kteří se na mě usmívají a přátelsky zdraví nebo mávají.

Kavárna se nachází ve vnitrobloku kancelářských budov, nedaleko malebného náměstí. Při vstupu na zahrádku kavárny, se ocitám v oáze, plné zeleně a klidu. Nádherný udržovaný trávník s fontánou uprostřed, okolo rozmístěným zahradním nábytkem se spoustou polštářků. Dopolední stín celému posezení propůjčuje šest urostlých jasanů s rozvěšenými světly, slibující kouzelnou atmosféru po setmění. Pro větší soukromí, je zahrádka lemována živými ploty udržovaných habrů. Celým prostorem se nese vůně bylinek ze záhonků. Množství fíků, pomerančovníků a citroníků, rozmístěných po celé zahrádce v květináčích. Interiér kavárny je tmavší s jemným osvětlením, avšak prosvětlený velkými skleněnými okny kolem baru. Interiér je rozdělen na dvě části. U zdí najdeme sezení složené z malých pohovek a křesílek. U oken čalouněné židličky s menšími stolky.

Jakmile mě Jessica zahlédne vstoupit do kavárny, vykročí mě obejmout.

„Ahoj Eleno, jsem moc ráda, že už jsi tu." Povídá s úsměvem.

„Ahoj Jessico. Neříkej, že jsem ti od včerejšího dne začínala chybět?" Odpovídám, taktéž s úsměvem.

„Musím si tě ještě užít, než odjedeš na stáž!" Propouští mě z náručí.

„Tak si dáme zatím kávu?" Navrhnu.

„To je skvělý nápad! A ty mi mezitím prozradíš, co vše, můžeš na té půlroční cukrářské stáži zažít!" Vypískne nadšeně.

Jakmile s Jessicou společně dopijeme kávu, zahrádka opravdu začíná lákat nově příchozí hosty, tak si se mnou rozdělí práci a jde nám to od ruky.

Zrovna pohlédnu na zahrádku a zaregistruji příchod nových hostů. Tři mladí elegantně oblečení muži. Od baru letmo zahlédnu tváře dvou z nich, kteří se zdají pohlední, jedna tvář mi je i povědomá. Nejspíš, jsem ho tu někdy zahlédla. Ten zbývající pro mě zůstává záhadou, alespoň do doby, dokud nepřistoupím k jejich stolu.

„Krásný dobrý den, stihli jste si vybrat nebo Vám nechám chvíli na rozmyšlenou?"

Kouknu na jednoho z nich a zapisuji objednávku, dokud nepohlédnu na posledního. Nikdy jsem pohlednějšího muže neviděla. Úplně "Pan Dokonalý". Černé tričko s krátkým rukávem poskytuje možnost prohlédnout si jeho ramena i hrudník. Výrazně řezaný obličej lemují tmavě hnědé vlasy. Pohlédnu do jeho oříškově hnědých očí. Naše pohledy se střetnou a já ucítím, jak se mi do tváří vlévá horko.