Budeš má

Nový začátek

Elena

Na své dětství, vzpomínám ráda. Bylo plné smíchu a radosti. Mám nespočet nádherných vzpomínek. Celý dům, byl plný lásky, která čišela i z nejtemnějších koutů. Naší rodině, nic nechybělo. To vše, se náhle změnilo, co můj táta zemřel. Z domu se vytratila radost a láska, která ho naplňovala, zůstal už jen smutek, ze ztráty milované osoby. Od toho dne, každý pohled okolo sebe, vyobrazoval v mé mysli, vzpomínku na něj. Po několika měsících, to má máma vzdala a dům prodala. Našla nám nové město, kde jsme se snažili jít dál, abychom nežili ve stínu vzpomínek a smutku, jako tomu bylo doposud.

Nové místo k životu, byl pro mou mámu, jako balzám na duši. Našla si práci, začala chodit ven s novými přáteli. Začala i randit. Tak, poznala okouzlujícího obchodníka Jacka Gallo. Opět zářila štěstím, jako tomu bylo kdysi. Po několika letech, se za něj provdala. Jak ona, tak i já, jsme přijali Jackovo příjmení. Opět z nás byla rodina, která vzkvétá. Po necelém roce od svatby, přišlo období, kdy se Jackovi nedařilo zajistit nové obchody. Firma začínala upadat, i přes veškerou jeho snahu. Své rozhořčení, začal utápět v alkoholu, který z něj dělal úplně jiného člověka. Pomalu se to doma stupňovalo. Nejdříve přišli hádky, třískání dveřmi, až jednou matku uhodil. Sliboval, že už to nikdy neudělá, ale opak byl pravdou. Několikrát, jsem ho zkoušela zastavit. Někdy toho opravdu nechal, ale jindy, přesměroval svůj vztek na mě. Jednoho dne, kdy byla máma v práci, se to doma dost vyostřilo. Po několika dnech, jsem se jí svěřila. Vůbec mi nevěřila. Nechtěla si přiznat, co se z Jacka stalo za člověka. Nezbývalo mi nic jiného, než v tichosti odejít.

Pozměnit si jméno z Eleny Gallo na Lena De Luca, byla jistota, že mě Jack nenajde. Vždy mě zajímala práce, s možností ubytování. Většinou se jednalo o práci, v nějakém zapadlém malebném městečku. Zajímala mě pozice recepční, díky svým znalostem několika jazyků. Příležitostně jsem pomáhala kolegům za barem, při nedostatku personálu. Někdy to vystřídal úklid pokojů, když jedna z pokojských onemocněla. Střídání pozic, mi přidávalo na zkušenostech, které se hodí vždy. 

Přijít na způsob, jak dovést k užitku, všechny své talenty a dovednosti nebylo, tak těžké. Jen jsem musela, být kreativní. Ve volných dnech, přišlo na řadu malování, kterému věnuji svůj čas, už od dětství. Vyhlédnout pěkné a navštěvované podniky, kterým chybí nějaký šmrnc nebo dekorace na zeď, nebylo jednoduché, ale ne nemožné. Obrazy jsem nechávala vystavené s cedulkou na prodej, po domluvě s majiteli. V některých případech je kupovali rovnou majitelé a poté je vystavovali nebo nacenili k prodeji podle sebe. Hrávala jsem na piano po večerech v restauracích. Znalost několika cizích jazyků, přišla vhod také, pro překládání různých textů jako menší zakázky. Díky, těmto našetřeným penězům bokem, jsem si mohla pořídit auto. 

Každý rok, jsem pravidelně posílala své mámě kytici meruňkově zbarvených růží do práce, aby věděla, že jsem v pořádku. Nejen jí chodili květiny. Mému otci chodila pravidelně kytice milovaných bílých růží na hrob.

Bohužel teplo domova, není jen tak něco, co najdete v jakémkoliv hotelovém pokoji mezi směnami. Poté, co jsem si tuto skutečnost uvědomila, čekala mé zaměstnavatele rána, v podobě žádosti o rozvázání pracovního poměru. Moc dobře jsme spolu vycházeli, tak měli spíše starost. Měli obavy, zda nemám nějaký průšvih nebo nedlužím někomu peníze, protože by mi rádi pomohli. Potom, co se jim dostalo vysvětlení, rádi vyhověli mé žádosti a popřáli mi hodně štěstí. Zdržela jsem se, ještě pár týdnů, aby měli šanci najít za mě náhradu.

Rozloučení s kolegy a stálejšími hosty hotelu bylo samozřejmostí. Někteří hosté, začali jezdit častěji a u placení, mi nechávali větší spropitné, než kdy předtím. Prý, abych měla něco do začátku. Jejich laskavost, mě uměla opravdu dojmout. Někteří mi nechávali své vizitky, abych se na ně mohla obrátit s čímkoliv, co bych mohla potřebovat. Kolegové z baru mi darovali, celé jejich měsíční spropitné. Pokojské mi zabalili dvě nové peřiny a polštáře, i s povlečením, abych měla v čem spát, až přijedu do svého cíle. A majitelé. Ti mi naložili do auta dva kartony velmi kvalitních vín, abych měla čím zapíjet úspěchy, které se mi v nové kapitole života povedou.