4 Elements

Spikly se proti mě autobusy

Byla jsem od toho autobusu asi 2 metry, když mi frnknul před nosem. Tohle je vážně strašnej den. Od teď je 14 proklatý číslo (alespoň pro mě). Vážně super narozeniny. Pokud existuje něco jako ,,štěstí, tak mě se vyhýbá obloukem (možná proto na štěstí nevěřím, protože ho nikdy nemám!). Já mám totiž tu největší smůlu. Takže jsem se vypravila pěšky. Ke škole to mám asi 1 kilometr, to sice není daleko, ale s dvoutunovou aktovkou na zádech se to jde vážně špatně. A co se nestane? V půlce cesty do školy začne pršet! Proč by ne, stejně ten den horší už být nemůže. Ptáte se proč si nevytáhmu deštník? Za prvé deštník nemám (no jakože mám, ale doma a děravej) a za druhé mi déšť vůbec nevadí. Vodu mám strašně ráda, a proto chodím do školního plaveckého týmu (jo a taky se učím trochu šermovat, pokud se máchání kordem kolem sebe považuje za šerm). Přicházím do školy, běžím do třetího patra, kde máme třídu - 8 B. Zaklepu a vstoupím. Mají hodinu dějepisu a koho máme na dějepis? No přece Bestra! ,,Pozdě Stello o 10 minut. Máš nějakou omluvu?" Rychle si přemítám v hlavě jakou mám použít výmluvu. Když řeknu že mi ujel autobus, tak mě na 100% zapíše, ale když si nějakou vymyslím tak po mě bude chtít důkazy. Takže radši mlčím. ,,No Stello nemáme na to celý den" křikl na mě. Sakra, co mám říct. ,,Víte pane profesore já musela ještě doprovodit bratra do školy, protože je ještě moc malý a mám jela brzo do práce" lhala jsem a bála jsem se že mě prokoukne, ale byla to jediná výmluva, která nemohla mít důkaz. Žádná jiná mě totiž nenapadla. Dívám se na Bestra. Co mi na to řekne. ,,Naposledy Stello, sedni si". Jo vyšlo to. Jdu dozadu a sedám si do své lavice. Sedím s mojí kamarádkou Amandou. Je strašně fajn, rozumíme si, ale jsme každá jiná. Otáčí se na mě Lucy, která sedí před náma. ,,Horší výmluvu jsem ještě neslyšela, divím se, že ti ji vůbec spolkl" řekla arogantně a otočila se zpátky. Lucy Jackie je ten nejhorší člověk na světě (hned po Bestrovi). Vždycky, když projdu kolem té její party, tak si začnou něco šuškat (samozřejmě mě pomlouvají). Tak jsem proti nim vytvořila svou vlastní skupinu, kde jsem já, Amanda a Ellie. Je nás sice o dvě míň, ale to nám vůbec nevadí. Nejhorší je, když si Lucy koupí něco nového a začne se s tím nakrucovat před tou její bandou tupejch ovcí. Ale ještě horší na tom je, že se kolem ní motají všichni kluci a to i Tade z  8.A (pokud ti to nedošlo tak se mi líbí). On se totiž drží s jeho kamarádem Blakem, který je zabouchnutý do Lucy.,, Stello?" zvolal Bestr a vytrhl mě z mých  myšlenek. Sakra asi se mě na něco zeptal a já ho neslyšela, protože jsem byla mimo. Musím odpovědět, aby to vypadalo, že davám pozor. ,,Jak byla otázka pane profesore, asi jsem vás přeslechla" to bylo dost chytrý, protože je to vlastně pravda. Ve třídě byl strašnej hluk, všichni si povídali a já vlastně neměla šanci slyšet otázku. ,,Kdo to byl Victor Emanuel II ? zopakoval otázku. Co? Jak mám sakra tohle vědět ? Jediné co si pamatuju je, že minule jsme probírali Charlese Darwina, který přišel s evoluční teorii ( tohle jediný si pamatuju, protože když jsme se to učili v biologii, tak jsme jednomu klukovi říkali, že se z té opice ještě nevyvinul). Musím rychle něco říct. Drcnu do Amandy jestli něco neví. Ta jen krčí rameny. ,,No byl král, co vládl v ....... CRRRRRRR! Jo zvoní vyhnula jsem se té pitomé otázce! ,, Stello" a sakra přece jen chce odpověď ,,byl to sardinský král v čele Italského království" řekl jen tak mimochodem. Cože? K čemu nám tohle sakra bude? Stejně nikdo neví,  kdo to je takže je nám to jako obvykle na prd. Vycházím s Amandou na chodbu ,,Bože to byl zase nudnej dějepis, já jsem tu otázku taky nevěděla a to jsem ho poslouchala" a zasmála se. ,,Počkat jak jsi to poznala?" řekla jsem překvapeně. To to jde tak poznat, když jsem mimo? ,,Máš totiž takovej prázdnej pohled a jde poznat, jak jsi zahloubaná do svých myšlenek." Procházíme kolem převoněný a zmalovaný party Lucy. Jsou to takový kozy, pořád řeší jen : kluky, make-up, oblečení a další takový ty holčičí pitominky, který mě vůbec nezajímají. Nemaluju se (ale Amanda jo a strašně jí to vždycky sluší, protože toho na sebe nenaplácá 3 tuny jako ony) a oblečení taky moc neřeším. Najednou BUM! ležím na podlaze, asi jsem se s někým srazila. Zkouším se zvednout, ale nejde všechno mě strašně bolí, jak po srážce s kamionem. Amanda mi podává ruku a zvedá mě. No a teď vím koho jsem srazila. Proč zrovna on. Byl to Tade. ,,Promiň asi jsem jsem nedávala pozor na cestu, moc se ti omlouvám." řekla jsem rozpačitě, protože to byl můj první rozhovor s ním. ,,Tak si příště dávej věčí pozor jasný?" neřekl to zrovna mile, ach jo první setkání jsem si teda představovala trochu jinak. Dneska toho už mám vážně plný zuby a jediný nad čím přemýšlím je, jak si to urovnat u Tada. Poslední zvonění hurá jde se domů, ale kdybych věděla co mě doma čeká tak bych se tam tolik nehnala.