Probuzení

224 25 5
                                    

Utíkali jsme ke skleněnému mostu. Scathach už tam čekala s otevřenou bránou. Všichni jsme vběhli dovnitř. Snažila jsem se nedívat kolem sebe jak se vše začíná rozpadat. Ani most ten velký otřes nevydržel, uprostřed se rozpojil. Scathach zrychlila a přeskočila to, ale my jsme se zastavili. ,,To nemáme šanci přeskočit" zakřičel David. Měl pravdu, ta mezera mezi částmi mostu byla tak šest metrů. Neměli jsme ale jinou možnost, buď se pokusit to přeskočit, nebo stát a čekat až se propadneme i s mostem. ,,Budeme to muset zkusit lidi" řekla Lucy a poodešla od jámy, aby měla lepší rozběh. Já a Dave jsem to taky udělali. David se rozeběhl a přeskočil to. Začalo se to pod náma rozpadat, tak jsme zároveň vyrazily. Skočila jsem jak nejvíc jsem dovedla. Aaaaaa. Spadla jsem na rameno a začalo to strašně bolet, zlomila jsem si to. Rozhlížím se jak je na tom Lucy, ale nikde ji nevidím. Plazím se k jámě a vidím jak se drží jen za prsty. Podávám jí tu ruku, co jsem si nenarazila. Snažila jsem se jí vytáhnout, ale nešlo to, mám levou prostě moc slabou. Začala jsem volat na Davida a Scatty, jenže byli moc daleko a nemohli mě slyšet. Snažila jsem se pomoct i druhou, vůbec mi to nepomohlo. ,,Lucy, zkus sem vykopnout nohu" zakřičela jsem na ni aby mě přes to všechno slyšela. Podívala se na mě a pokusila se vyšvihnout nohu nahoru na most. Povedlo se jí to a já ji chytla za tenisku. Pak se to stalo tak rychle, že jsem to ani nepostřehla. Lucy ujely ruce, vyzula se z její červené coversky, kterou jsem držela a spadla dolů. ,,Neeeeee!" zařvala jsem. Chvíli jsem tam jen stála a koukala dolů, pak jsem si klekla na kolena. ,,Zabila jsem Lucy. Zabila jsem ji. Byla to moje vina. Za všechno můžu já." tohle jsem si v hlavě pořád dokolečka opakovala. Rozbrečela jsem se. Měla jsem sto chutí skočit za ní. Já vím byla to Lucy, ta holka, která mě pomlouvala a neměla ráda, ale když vaší vinou někdo zemře, tak to není dobrý pocit

Po chvíli přiběhla Scatty a zeptala se mě kde je Lucy. Já jsem se na ni jen podívala a ona z mého pohledu nejspíš poznala, co se stalo. Běželi jsme zpátky a tam už čekal David. ,,Co je? Kde je Lucy? Stello? Kde je Lucy?" vyptával se. Nemohla jsem mu to říct. Viděla jsem jak se na ni koukal, jak s Lucy mluvil. Jen jsem sklopila hlavu a šla dovnitř. Chtěl se za mnou rozběhnout, ale Scathach ho zadržela a zavrtěla hlavou. Chápala jak se cítím. Je nesmrtelná, určitě si někdy udělala nějaké lidské přátele. Problém pro ni byl, že ona vždy viděla umírat je. Šla jsem do výtahu a vyjela jsem úplně nahoru. Otevřel se výtah a já vyjela do nejvyšího patra. Šla jsem k místu kde byla předtím Hekaté přirostlá ke stromu. Ale ona tam nebyla, byla na balkóně, stála tam a pozorovala okolí. Došla jsem k ní a ona se na mě podívala. Jenže to nebyla ta Hekaté, která tu tak před hodinou nebo dvěma byla. Byla o asi 10 let starší, nebyla už tak hezká a měla více vrásek. ,,To vám udělaly ty nestvůry?" zeptala jsem se jí. Ona se jen usmála. ,,Chtěla jsi vědět proč jsem bohyně tří tváří, že?" přikývla jsem a ona začala recitovat:
,,Ráno jest malým dítětem, v poledne ženou, večer jen ubohou stařenou býti a každý den to na sobě zříti. Až tvé tři tváře jednou se stanou, můžeš zrušit tu kledbu danou. Jen jedna cesta tudy jde, ale jen element tě tam dovede.

Uměla to, jako by to říkala už milionkrát. Už jsem chápala proč je bohyně tří tváří. Taky, kterýmu dementovi by to po tomhle nedošlo. ,,Vy si myslíte, že ten element jsem já?" zeptala jsem se jí. Ona zavrtěla hlavou a řekla mi: ,,Stello já vám pomáhám jen proto, aby jste mi potom pomohli zlomit moje prokletí. Ale nevím kdo z vás to je, budu jen doufat, že to nebyla Lucy. U Lucy a Davida už jsem probudila jejich schopnosti, ale zatím nevíme, co jsou. Teď jsi nařadě ty, probudíme tvoje schopnosti." Pokynula mi rukou abych šla z balkonu pryč. Nasedly jsme k výtahu a Hekaté zmáčkla číslo -5. To bylo nejnižší číslo které tu bylo, jely jsme do podzemí.

Ta místnost byla divná. Byla to jen samá hlína a kořeny stromu. ,,Stoupni si tady doprostřed Stello" řekla Hekaté a stoupla si k jednomu kořenu. Jak jsem si stoupla na to místo začaly se ke mně plazil všechny kořeny. Začala jsem panikařit, co když mně ty kořeny obmotají a uškrtí. ,,Klid Stello" promluvila na mě klidným hlasem Hekaté ,,nic se ti nestane, všechno je v pořádku." Kořeny už mi obmotávaly ruce a nohy, potom tělo a část hlavy. Neškrtili mě, ale bylo to nepříjemné. Kořeny mně vznesly metr nad zem a Hekaté začala mluvit: ,,Stello uvolni se, povol všechny svaly a na nic nemysli. Představ si že ležíš na louce a hladí tě tráva a květiny. Cítíš jejich vůni a lístky. Všechny rostliny se tě dotýkají. Tráva tě začíná svazovat. Je ti těsno a svírají se ti plíce. Nemůžeš dýchat. Dusíš se. Začíná tě hřát slunce, čím dál víc a víc. Už to není jen příjemné teplo. Začínají ti hořet vlasy a postupně i tělo. Uhořela i tráva, co tě svazovala. Můžeš znovu dýchat ale j e ti horko, kape z tebe pot a máš žízeň. Potácíš se krajinou a máš sucho v puse. Bolí tě nohz a sotva jdeš. Narazíš na moře. Krásně čisté a azurov moře. Skočíš do něj a vše přestane pálit. Plaveš ve vodě a unáší tě proudy vody. Pluješ hlouběji a hlouběji. Všude okolo tebe je voda a obaluje tě. Dochází ti kyslík. Snažíš se plavat co nejrychleji umíš. Nezvládneš to a přestaneš plavat. Voda ti natéká do plic. Najednou tě proud vzduchu vystřelí k nebi. Letíš si po obloze. Prohlížíš si svět, který je pod tebou. Voda, stromy a cesty. Cítíš se volná a nespoutanná. Začínáš klesat, hodně rychle se blíží pevnina. Spadneš však do jámy temnoty." Otevírám oči a probouzím se. Na každé ruce mám vytetované kolečko. Strašně to bolí a já usnu.

4 ElementsKde žijí příběhy. Začni objevovat