4 Elements

.....zub za zub

Byla to nějaká holka s hnědýma straaašně rozcuchanýma vlasama a potrhaným oblečením. Všude měla větvičky, listy a bláto, jakoby byla kus lesa. Vypadala prostě jako divoženka, až na to že byla dost zjizvená, domlácená a krvavá. Jenže pak mě upoutala její bota, byla sice hodně roztrhaná, ale šlo poznat že to bývala červená converska. ,,Lucy?" zeptala jsem se divoženky. Ta se na mě usmála a já se rozběhla naproti ní a objala jsem ji. Tiskla jsem ji k sobě jako kdybych ji neviděla tři roky a najednou vstala z mrtvých. Pak se otevřely dveře z chodby do jídelny a přišla Elys, David, Scatty a Hestia. Bože můj, ona to přežila, je naživu a nic jí není. Nezabila jsem ji ona žije. Nedokázala jsem se přestat usmívat, byla jsem tak ráda, že Lucy žije (tohle bych asi normálně neřekla, ale přece jen to je Element, takže bych ji ještě někdy mohla potřebovat). ,,Tak už mě pust, nejsem tvůj plyšovej medvídek." řekla a odtrhla mě od sebe. Teď mě zajímala jen jedna jediná věc: ,,Jak jsi to přežila?" vychrlila jsem na ni otázku, na kterou se chtěli určitě zeptat všichni. ,,A jak jsi se dostala dovnitř" zeptala se Elysia na úplně nepodstatnej dotaz. Lucy nám ukázala ruce a v kroužcích měla vytetovaný takový patvar (vypadal jako když useknete špičky trojúhelníku) a v něm spirála a nějaké čáry. Z tohohle znaku jsme nikdo nepoznal co je za Element (možná Hekaté by to věděla, ale ta... no víte přece co se jí stalo), tak nám Lucy začala vyprávět všechno co se stalo.

,,No dobře. Jak jsi mě pustila letěla jsem dolů do propasti a už jsem viděla, jak to naperu rovnou do vody a z toho šoku se utopím a nebo se rozmajznu na nějakou příšeru. Jenže to se nestalo. Asi deset metrů od hladiny se kolem mě obmotala větev, šlahoun nebo co to bylo. Cítila jsem jen škubnutí a pak jsem se probudila až v lese. Nevím co se stalo jestli jsem dostala šok nebo jsem se bouchla do hlavy, každopádně si nepamatuju jak jsem se do toho lesa dostala. Bloudila jsem hodiny a hledala cestu zpátky. Pak jsem omdlela z vyčerpání a probrala jsem na pohodlném mechu s přikrývkou a kolem mě pobíhalo spousto zelených holek. Mluvily pisklavým hlasem a jejich jazyku jsem vůbec nerozuměla, proto jsem se snažila s nima domluvit rukama, ale nedařilo se. Pak ale vystoupila ze stromu jedna holka, zamávala mi a přiběhla ke mně. Prohlédla si mě a pak sjela pohledem na moje ruce, a jak uviděla ty kruhy na mých rukách začala panikařit a svolávala všechny ty zelený víly. Něco si šuškaly a pak kolem mě udělaly kruh a začaly tancovat a házet po mně zlatej prášek. Bylo to dost divný - jako by tu bylo něco normálního. Co se stalo pak si zase nepamatuju.
Ráno jsem se probudila na stejným místě jako předtím, až na tu změnu, že jsem měla v kruzích vytetovaný ten podivný znak a byla tam jen ta holka, která vyšla z toho stromu. Jenže tentokrát jsem jí rozuměla, ikdyž vůbec neotvírala pusu tak jsem v hlavě slyšela jak se mě ptá: Odkud jsi přišla? Pomůžu ti dostat se domů. A abych se představila, včera totiž ještě nebyla možnost, jsem Lyberie - dryáda.
Prohodily jsme spolu pár slov a ona mě zavedla zpátky k Iggdrasilu. Chtěla jsem se s ní rozloučit, ale ona byl fuč. Byla jsem naštvaná, protože jsem myslela, že mi pomůže se dostat přes tu propast. Pak jsem se pokoušela dostat za vámi do stromu. Zkoušela jsem bránu jenže se mi neotevřela. Mlátila jsem do ní, ale máte moc dobrý zabezpečovací systém. Pak už mě nenapadlo nic jiného než křičet. No a po hodině si mě konečně všiml někdo z hlídky a otevřel mi bránu. No a pak už to znáte.

,,Ty lžeš!" zakřičela Elysia. ,,Dryádám nikdo nerozumí ani bohové ani polobohové ani lesní lidé prostě nikdo." Naštvaně se na ni podívala a založila si ruce.
,,Hele, přestaň ji tady křivě obviňovat, co když říká pravdu." ozval se David. A pak se začali všichni dohadovat jestli mluvila nebo nemluvila pravdu. Debatovalo se vážně hlasitě a každý se přidal až na mě. Já jsem nad tím přemýšlela a pak *CVAK*. Já jsem vážně blbá, že se mi to všechno nespojilo dřív a oni taky. ,,Vám to vážně nedocvaklo? Už vím co je Lucy za element!" zakřičela jsem tak nahlas až mě samotnou to překvapilo. Ale účel to splnilo. Vďichni zmlkli a začali si namáhat ty svoje makovice, první to došlo Scatty: ,,No jasný, Lucy je země!" Výborně tak jeden element už je zabranej. ,,Jen je tu takovej velkej problém." řekla Hestia. ,,Víte předtím když Hekaté probouzela schopnosti Lucy a Davida, jsem se něco dozvěděla. Když se stanete elementem, jako by jste kolem sebe zapli velký svítící bilboard s nápisem JSEM ELEMENT, POJĎTE MĚ ZABÍT s takovou tou šipečkou co ukazuje na vás, všude roznesli letáky a rozhlásili to v každém koutě Equalie." Jo tak to jsem potřebovala vědět a myslím že vás ani neudivuje, že se mi zhnusilo to že jsem Element. Teď bych byla ráda normální čtrnáctiletá holka, která je s kamarády (respektive s jedním ale to je jedno) venku, baví se řeší školu (normálně i škola mi chybí), písemky, kluky atd. A ne nějakej polobůh v Tramtárii se zelenýma vílam a ve velkým stromě se strachem, že mě může za deset minut zabít napůl dinosaurus a napůl mýval. Nevím na jak dlouho jsem vypla, ale rozhovor teď byl úplně o něčem jiném tak jsem se přesunula na balkon. Rozhlížela jsem se. Viděla jsem za lesem černé pláně, na levo moře a vpravo hlubší a tmavší les. Potom přišla Hestia za mnou na balkon se slovy: ,,Stello vyrážíme, sbal si věci a jdeme." A kam zas?

AAAA. Lidi jste fakt boží. Myslela jsem, že každý kdo si jen přečte moji první kapitolu bude mít chuť okamžitě se střelit do hlavy, ale zřejmě se vám to líbí. Takže tímto vám všem moc děkuju za 2k, za všechny hlasy a podporu..
Your NataliSeen