4 Elements

Stopovka

Ta fotka byla z naší školy. Byli to osmáci, jenomže 8A. Jen doufám, že Morriganě leze to její peří na mozek a spletla si barák, protože jestli to bude někdo z těch strašných kluků z áčka tak půjdu navštívit Tartar (samozřejmě na jednu výjmku, myslím že víte o koho jde). Chvíli jsem se na tu fotku dívala a pak jsem se rozhodla, že se podívám co dělají všichni ostatní.

Možná, že to byl cizý dům, ale všichni se tu chovali jako doma. Morrigana vyjídala jejich ledničku s výmluvou: ,,Kdyby jsi zabila tři harpyje, taky by jsi měla hlad." Já jí v tom samozřejmě nebránila, protože mytologickou bytost určitě nemají v policejních záznamech. A stejně by ji nechytili, protože ji zakrývá nějaká mlha díky které ji nikdo "normální" nevidí. Scatty se rozvalovala na pohovce a pokřikovala na fotbalisty v televizi a házela po nich křupky, takže byly křupky absolutně všude (jako kdyby to, že na tu televizi háže křupky nějak ovlivnilo ty hráče). Hestia si šla lehnout a Lucy s Davidem si dělali palačinky a hádaly se, co je lepší na palačinky a pak to po sobě házeli. Ti dva se k sobě vážně chovali jak bratr a sestra. No a já nevěděla co mám dělat a tak jsem si sedla na práh a koukala jsem se na ulici jak procházejí lidi. Docela jsem jim záviděla ty jejich normální životy. Ikdyž jsem předtím svůj život nesnášela, teď bych ho s radostí brala zpátky. Vychodit školu, najít si práci a přítele, založit rodinu a na starý kolena umřít. Teď mám vysokou pravděpodobnost, že umřu ve čtrnácti a nic nezažiju.

Vedle mě ležely dveře a mně až teď došlo, že by na nich mohlo být napsáno, kdo tu vlastně bydlí. Tajně jsem se modlila, aby tam bylo napsáno Green (to je totiž příjmení Tada). Úplně to vidím: Já a Tade spolu bojujeme a navzájem si kryjeme záda, je to vyčerpávající, ale my hrdě bodáme příšery dál, jenomže příšer je prostě moc a my víme, že umřeme a tak mě on požádá o ruku. On mi navleče prstýnek a já useknu ruku kyklopovy a pak se políbíme (já vím že to bylo v Pirátech z Karibiku, ale protože nejsem romantik tak se mi to líbí víc než kdyby mě požádal o ruku na Eiffelovce). A potom oba umřeme. No prostě dokonalý, no až na to, že oba umřeme, ale to je detail. Z představ mě vytrhne až když přečtu cedulku na dveřích. Maywick. No tak nic. Bylo by to moc štěstí a to já přece nikdy mít nemůžu. Moc vám děkuju sudičky nebo slečno nebo pane štěstí.

Chvíli tam jen tak sedím, až jeden muž zatočí směrem k domu. ,,Hej, bacha všichni, někdo jde!" zařvala jsem a vběhla zpátky do domu. Začala menší panika. Všichni začali uklízet věci a dávat vše do původního stavu. Ani schovat jsme se nestačili a muž už byl ve dveřích. ,,Co k sakru děláte v mým domě" zařval na nás a odhodil svůj kufřík stranou. Podívala jsem se na Davida, ale ten jen zmateně kulil oči a krčil ramena, to samý Lucy. Takže to zůstalo na mě, zapojila jsem moje lhací schopnosti a dala se do toho. ,,Vy jste pan Maywick, že ano?" On jen přikývl ,,Tak to vám gratuluji, vyhrál jste v naší soutěži Nový domov! Váš dům se celý přestaví podle vašich představ. Můžete tu mít vířivku, saunu, bazén, luxusní kuchyň s moderní elektronikou, masážní postel..." Dál už vymýšlet nebylo třeba, protože ho Morrigana mlácla prkýnkem po hlavě. Chlap ležel na zemi a ani se nehnul. ,,Gratuluji ti, rozbila jsi mu hlavu. Teď jen doufej, že si nebude nic pamatovat jinak jsem já, Lucy a David v pěkný brindě" Morriganě to bylo očividně jedno a sedla si na sedačku. Scathach se rozhodla, že tomu chlápkovi prohledá tašku. Nic nového jsme se nedozvěděli. V tašce měl peněženku, telefon, blok s tužkou, kousek rohlíku, klíče a dalších tisíc zbytečností. Scatty ten kufřík vzala a vysypala z něj zbytek obsahu. Zbytek věcí vypadal taky normálně až na malou fialovo modrou kuličku. ,,To je stopovka!" křikla Scatty a Morrigana se zvedla z gauče a šla se na ni podívat. ,,To není možný, tomu polobohovi má být maximálně 16, víc ne." řekla Scatty a dala kuličku Morriganě. ,,A navíc stopovka se přichytí na tělo a za boha nejde sundat, ledaže by sis to místo kde ji máš vyřízl, ale to by tě zabilo, protože pouští kořeny." pokračovala. ,,A já na 110 % vím, že jsem to hodila na toho poloboha a polobohům, nestvůrám a bohům to sundat nejde. Jediný kdo tu zatracenou kuličku může sundat je stopař a já si nepamatuju že bych něco takovýho dělala." rozkřikovala se Morrigana. ,,A co když jsi to hodila na člověka těm to jde sundat a nebo ten polobůh umřel a stopovka odpadla." oponovala zase Scathach. Takhle se ty dvě hezkou chvíli hádaly dokud nepřišla Hestia se svým nápadem počkat než se ten člověk probudí a pak se ho zeptat jestli neví kde ji vzal.
Čekali jsme dlouho a už jsme si mysleli, že je ten člověk doopravdy mrtví, když tu najednou se začal hýbat a snažil se posadit. Lucy mu přinesla trochu vody a David mu pomohl se posadit. Jak byl při smyslech tak jsem si vymyslela historku o tom, že omdlel a práskl se do hlavy. ,,Jistě, ale kde jste se tu vzali, vůbec nevím kdo jste? A vy tři co to proboha máte na sobě?" zeptal se nás ten muž. Tak jsme mu nakukali že já, Lucy a David jsme vybírali peníze na charitu a Scatty, Hestia a Morrigana jsou jen takový ty holky, co se oblékají jako postavy z bájí a takový kecy (to by mě zajímalo, co by bez těch mých lží dělali, protože by se z té situace asi nevykroutili,). Rozhodla jsem se udělat tomu pánovi čaj, aby se trochu vzpamatoval. Sedli jsme si všichni kolem stolu (když říkám všichni tak myslím i včetně našich mýtyckých postav, které byly velmi udiveny, že je ten chlápek vidí). Normálně jsme se bavili až jsme dospěli k jeho kufříku. ,,Tohle bude asi vaše, vypadlo to z vašeho kufříku" řekla Morrigana a vytáhla tu kuličku. ,,Moc vám děkuji, syn mi ji svěřil s tím, abych ji opatroval jako oko v hlavě. Prý je moc důležitá a musím ji nosit pořád při sobě. Nechápu, proč na té kuličce tak lpí." řekl pan Maywick a poprvé se usmál. ,,A kde je teď váš syn?" odvrátila Hestia zrak ze stolu. Pán prvně mlčel a měl zklopený zrak a pak začal vyprávět: ,,Předvčerejškem přišel ze školy napjatý a nervózní. Jen mě pozdravil a hned běžel nahoru a za pět minut se vrátil se sbalenou taškou. Pak mi dal tu kuličku a trpělivě do mě hučel instrukce. Pak se rozloučil a u dveří mi řekl, že se brzo vrátí." Všichni na něj upřeně koukali a pak se Hestia zeptala: ,,Takže nevíte, kde je teď váš syn?" Pan Maywick jen zakroutil hlavou. ,,Tak toho kluka asi jen tak hnedka asi nenaj...." víc nestačila říct, protože se rozletělo sklo a ozval se hlas: ,,Já myslím, že to tak těžký nebude"

A jako obvykle useklý konec - jako bych dělala i jinačí :-) Moc se omlouvám, že nevyšla žádná kapitola přes prázdniny,ale bylo málo času a já bylo mooos líná takže sorrry.

Your
NataliSeen