,,I'll be back one day" // Sirius Black

1 ~ VLAKOVÉ NÁDRAŽÍ

        Byl první zářijový den nebo také první den pro žáky školy čar a kouzel v Bradavicích. Každé dítě, které znalo tuto školu, toužilo jednoho dne dostat svůj dopis.

         Emily se už těšila na své kamarády, kterých sice není moc, alespoň jsou praví a může jim věřit. Na co se však netěšila byl otravný Sirius Black, nejenže střídal holky jako na běžícím pásu a pak jim zlomil srdce, protože ho přestaly bavit, ale také ji vadily jeho otravné a zákeřné kousky mířené na ní. Společně s dalšími třemi kluky si říkali Poberti, na každém rohu, pronásledováni školníkem Argusem Filchem, provedli nějaký žert nebo průšvih a následně uškodili své koleji odečtením několika bodů. Díky Pobertově plánku, který vytvořili ve čtvrtém ročníku, se dostali kamkoli jen chtěli.

         Venku v ranních hodinách příjemně hřálo sluníčko, při kterém Emily a její mudlovská maminka dorazily na londýnské vlakové nádraží King's Cross. Její otec s nimi nebyl, jelikož jako bystrozor tráví veškerý svůj čas v práci. Emilyiny rodiče se spolu seznámili, když její otec Ryan jako čaroděj chodil do sedmého ročníku, do té doby její matka Georgia nevěděla, že kouzelnický svět existuje.

        Bradavický expres měl odjíždět v jedenáct hodin, proto byla Emily na nádraží už v půl jedenácté. Stála teď mezi nástupištěm děvet a deset se svou sovou Avou a vzpomínala, jak její první den nemohla nástupiště devět a třičtvrtě najít, naštěstí s ní byla mamka, která jí hned poradila, při vzpomínce, jak za sebou v prvním dni školy táhla svůj velký kufr se musela usmát. Na nic dál nečekala a stejně jako poté její mamka se rozběhla do kamenné přepážky, načež jí na chvíli příjemně zastudilo celé tělo a pak už stála na nástupišti devět a třičtvrtě, kde bylo plno dalších rodičů a jejich dětí, které šly do školy buď poprvé nebo pokračovaly do vyššího ročníku. Na kolejích stál obrovský červenočerný expres, který už v jedenáct odveze studenty do Bradavic.

        Všude bylo rušno, lidi do sebe strkali, aby svému dítěti umožnili dostat se do vlaku dřív než ostatní a sedět tam, kde chce. Emily, asi po pěti minutách, konečně našla pána, který si od ní převzal zavazadlo, rozloučila se s maminkou, ta jí samozřejmě nesměla ochudit o poučení o dobrém chování, a mohla vstoupit do vlaku. Jakmile vešla do expresu, hned ji příjemně ovanul vzduch vevnitř a musela se usmát. Zbýval jí už jen úkol najít kupé, ve kterém sedí Lily. Lily Evansová byla snad nejchytřejší a nejhodnější čarodějka, co Emily poznala. Když Emily někdo urážel nebo shazoval Lily se jí vždycky zastala, pomáhala jí s úkoly nebo líčila na nějaké důležité události. James Potter, jeden z Pobertů, byl do Lily zamilovaný, akorát na ní pořád vyřvával něco ve stylu ,,Evansová, nechceš jít na rande?" myslel si asi, že to pomůže jejich vztahu, ale jí se to nelíbilo.

Pohled Emily:

        Procházela jsem okolo několika kupé, když mě někdo zatáhl za ruku dovnitř a okamžitě, jak se zavřely dveře mě přitáhl do pevného obětí.

        ,,Emily, tak moc si mi chyběla!" zapištěla Lily a přimáčkla mě ještě víc. Chvíli trvalo, než jsem se z šoku probrala, ,,ty mně taky, ale bylo nutný mě takhle přepadnout?" uchechtla jsem se, načež Lily nahodila svůj andělský úsměv a v tu ránu bylo všechno odpuštěno. Sedly jsme si a v moment, kdy se vlak rozjel, si povídaly o prázdninách. Lily navštívila Španělsko s rodiči a se svou mladší sestrou Petunii, vyprávěla, jak krásné to tam bylo, také ji napsal dopis Albus Brumbál, ve kterém ji uděluje titul prefekta, což zapříčinilo úsměv na její tváři, ale hned zase zmizel, když mi vyprávěla jak jí James po celé prázdniny neustále posílal dopisy nebo menší dárky, při sdělování těchto nemilých informací se tvářila znechuceně a naštvaně.

        Já byla o prázdninách ve Francii, přesněji v Paříži. Moc jsem si to užila, jelikož s námi jel i táta, takže byla rodina zase pohromadě. Nemám žádného sourozence, má to svoje výhody, například nemusím svého sourozence hlídat nebo on mě, ale jsou tu i nevýhody, nemám komu sdělovat tajemství, kromě Lily, jsem často sama, nemohu nikoho poučovat a myslím, že mi ta sourozenecká láska chybí. Z přemýšlení mě vyrušila Lily opět si stěžující na Jamese. Mám Jamese ráda, stejně jako Remuse, na Blacka bych nejraději použila kletbu Avada Kedavra a Peter s ním se ani nějak nebavím, jelikož pořád něco jí a nebo spí, ale myslím, že to se svojí zamilovaností k Lily přehání, možná kdyby na ní nevyřvával nebo se nevnucoval bylo by to mnohem lepší, také jsem mu to už několikrát říkala, ale nic se nezměnilo.

        ,,U Merlina, jak já ho nenávidím, doufám, že ho tenhle rok nebudu moc potkávat." řekla a z jejích očí sršela nenávist. Najednou se otevřely dveře našeho kupé a v nich stála hnědovlasá nebelvírka, Ellie Daviesová, naše nejlepší kamarádka, se kterou také sdílíme pokoj v Bradavicích. Hned jsme s Lily vyskočily a všechny tři si padly kolem krku.

        ,,Holky, chyběly jste mi!" řekla, jak netypickou větu. V obětí jsme stály ještě chvíli a pak si sedly zase zpátky na sedačky. Ellie nám vyprávěla o její dovolené v Kanadě, Brazílii a Egyptě, má bohaté mudlovské rodiče, proto si můžou jet kam chtějí a koupit si co chtějí.

        ,,Už se mají setkat všichni prefekti, takže jdu, zatím ahoj." rozloučila se s námi Lily a bez jakýchkoliv dalších slov odešla z kupé. Ellie se na mě významně podívala a začala se smát.

        ,,Co je?" zmateně jsem se otáčela kolem sebe a začala na sobě hledat něco, čemu se tak směje.

        ,,Ale to se nesměju tobě," přestala se trochu smát a chytla mou ruku, abych k ní šla blíž, ,,slyšela jsem totiž, že James Potter se taky stal prefektem, když jsem šla kolem jejich kupé, hrozně se s tím vytahoval." oznámila mi a znovu se začala smát, až se za břicho chytala. Nějakou chvíli jsem seděla s pusou dokořán a když se ta informace ve mně vstřebala, začala jsem se chechtat a přitom mi bylo Lily líto, vlastně Jamese, protože ho Lily nejspíš uškrtí. Nahlas jsme se s Ellie smály, skoro se válely po zemi, když někdo otevřel dveře, načež do kupé zahnal trochu vzduchu, který jsme teď s Ellie potřebovaly, ale jakmile se mé oči střetly s očima narušitele, náhle mě smích přešel a proto jsem se zvedla ze sedačky do stoje, Ellie mé kroky následovala a taky se přestala smát.

        ,,Zdravím Jonesová, Ellie"...

*1052 slov*

A<3