,,I'll be back one day" // Sirius Black

17 ~ CHVÍLE, KTERÉ NE/LITUJU

        Utíkala temnou nocí. Proplétala se silnými kmeny stromů. Dýchala prudce a jen stěží. Ale pořád nepřestala běžet. Pronásledovaná stvořením s očima žlutýma a temnýma jako noční obloha. Když se znovu otočila, nebyl tam vlkodlak, ale její nejlepší přítel Remus. Svou silnou rukou jí strhl na zem a tyčil se nad ní svalnatým tělem. Na tváři mu hrál nebezpečný úsměv. Bála se. Rozbrečela se a prosila ho, aby jí nebylo ublíženo. Remus se jí jen vysmíval a chystal se jí zabít...

        Emily se s trhnutím probudila a na tváři, už tak promočené od slz, jí začaly stékat další. Nenáviděla to. Nenáviděla ten strach, co v ní jedna událost dokázala vyvolat. Jedno blbé načasování, že byla na místě, kde být neměla. Posadila se a zhluboka dýchala. Pořád viděla ty žluté oči. I když už to bylo několik dní zpátky, každou vteřinu, každé mrknutí musela čelit té děsivé vzpomínce. Bála se, že by se to mohlo stát znovu. Kdykoli byla tma, nedokázala zavřít oči nebo se zbavit nočních můr.

        Sedla si na parapet okna a hleděla do temné noci. Znovu se dala do breku. Slzy jí štípaly v ráně na tváři. Sáhla si na ní a přejela po třech rýhách, které jí vlkodlak zanechal. A pak se rozplakala nanovo. Remus. Až teď si Emily spojila všechny ty dny před úplňky, kdy byl bledý jako stěna, všechny ty nové škrábance, se kterými přijížděl z prázdnin, všechny ty dny, kdy po úplňcích chyběl ve třídě, kdy jeho lavice byla prázdná jako jeho pohled, když ležel na lůžku a Emily od něj se strachem utíkala. Jako pohled Siriuse, když se jí omlouval...než oba upadli do hluboké tmy. Vzpomínka na jeho rozdrásanou hruď jí přinutila opět vzlyknout. Od té noci se ani s jedním z nich neviděla. Vlastně se od té noci pokoušela jim vyhýbat. Na všechny hodiny chodila, ale nevěnovala ani jednomu z nich jediný pohled a byla jim vděčná, že se nepokusili s ní promluvit.

Pohled Emily:

        Neslyšně jsem za sebou zavřela dveře a zamířila do společenské místnosti. Už z dálky jsem slyšela praskání ohně, ale pokračovala jsem. Pomalým krokem jsem sešla dva poslední schody a všimla si osoby, která seděla v křesle zády ke mně. Hned jsem ho poznala, ale když se ohlédl mým směrem, veděla jsem, že je moc pozdě na to, abych se otočila a utíkala zpátky nahoru. A tak jsem zůstala stát na místě.

        ,,Emily." vyslovil mé jméno, jakoby to bylo to nejcennější na celém světě. Čekal, že se tu objevím? Zvedl se z křesla a zastavil se pár kroků ode mě. Krátce jsem pohlédla na jeho hruď a představovala si, jak hojení všech těch škrábanců musí bolet. Sirius čekal, že ucouvnu, ale to jsem neudělala. Hleděl na mě se slzami v očích. Já je nestihla zastavit, a tak jsem se už po několikáté za tu noc rozbrečela. Ale tohle bylo úplně jiné. Nebylo to ani ze zoufalosti nočních můr, ani z toho, jak jsem nemohla v předešlých dnech popadnout dech, když jsem si znovu vybavila, jak nade mnou to stvoření hladově slintalo a nemusela jsem tu být, kdyby se Sirius neobjevil. A i když přede mnou tajili tolik věcí jako třeba své zvěromágství nebo vůbec to, že Remus je vlkodlak a kdoví, co všechno ještě, v tu chvíli jsem se na Siriuse ani trochu nedokázala zlobit. Stál naproti mně a oči měl zaplněné slzami.

        Nečekala jsem na další znamení a rychlostí blesku jsem se mu vrhla kolem krku. Sirius to nečekal, proto mu chvilku trvalo, než mu došlo, co jsem právě udělala... Po tolika letech nenávisti. Myslel si, že se ho začnu bát, potom, co jsem poznala jeho druhé já, jeho jinou tvář. Jeho svalnaté ruce mě obklíčily a z jeho dojatého vzlyku mi přeběhl mráz po zádech. Nikdy jsem ho neviděla plakat. Nikdy. Podlomila se mu kolena, a tak jsem pomalu klesli k zemi. Bylo to tak silné, pro nás oba. Zachránil mi život, už po druhé. Dlouhé minuty jsme neřekli ani slovo. Něžně mě hladil rukou po zádech a tou druhou mě tiskl tak silně, jako kdyby už nikdy nechtěl naše těla rozpojit. A tak jsem poznala, že to, co k němu cítím už dávno není nenávist. Už dlouhé týdny jsem si všímala, že se mi v jeho přítomnosti rozbuší srdce víc, než by mělo. Byla jsem zamilovaná do jeho bratra.. ale ten den, kdy jsem se od Jamese dozvěděla, že náhrdelník mi nedal Regulus ale Sirius, mi došlo hodně věcí.