Friend》Chensung [ ✔ ]

『4』

    ,, Chenle ? " zaklepal jsem a následně vešel do svého pokoje, ve kterém se on zavřel.

,, Co je ? " otázal se, ale nepodíval se na mě.

,, To bych se spíš měl ptát já, ne ? " nadzvedl jsem obočí, ale od Chenleho jsem nedostal žádnou verbální odpověď, pouze pokrčení ramen.

Vydechl jsem a sedl si vedle něj na postel.

,, Já... " odmlčel jsem se.
,, Co jsi vlastně zač ? " otázal jsem se a Chenle se na mě konečně podíval.

,, Kluk, tak jako ty. " řekl to velice nepříjemným tobě, jakoby to nebylo hned jasné, že je kluk.

,, To vím. " řekl jsem.
,, Ale vidím jen já, ostatní ne. " poznamenal jsem.

Chenle si povzdechl a sklopil pohled.
,, Upřímně... Měl bych být mrtvý. " odpověděl mi.

,, Cože ? " moc jsem nechápal. Kdyby byl mrtvý, tak ho přeci nevidím, ne ?

,, Před třemi dny, den předtím, kdy jsi mě poprvé viděl a já tebe, tak jsem spáchal sebevraždu. " prozradil mi, a také víc upřesnil to, co myslí tím, že by měl být mrtvý.
,, Bohužel má duše, nebo jak bych to nazval, zůstala tady. "

,, To... " zasekl jsem se.
,, Já nevěděl, že jsi spáchal sebevraždu. Nikde o tobě nepsali, ani jsi nebyl v novinách. "

,, To je dobře. " podíval se na mě.
,, Skočil jsem pod vlak. Když nastalo černo, myslel jsem, že jsem už mrtvý, ale potom jsem se objevil tady, ale už nejsem tak úplně člověk. "

,, Takže jsi duch ? " otázal jsem.

,, Vypadá to tak. " uchechtl se.
,, Ale upřímně moc nevím co tu mám dělat. "

Jenom jsem kývl.
,, Počkej, říkal si den předtím, co jsme se poprvé viděli ? " na něco jsem si vzpomněl a chtěl jsem se ujistit, že má teorie je správná.

,, Ano. " potvrdil mi to.

,, Tu noc se mi špatně spalo. "

,, Já pod vlak skočil v noci, protože to nejezdí tolik lidí, takže byla menší šance, že mě někdo zastaví. " přiznal takový svůj není plán, jak udělat úspěšnou sebevraždu.

,, Myslím, že to spolu nějak souvisí. " zamumlal jsem si spíš pro sebe, ale Chenle to taky slyšel, protože sedí jen kousek ode mě.

,, Vážně ? " podivil se.
,, Vždyť jsme se předtím vůbec neznali. " dodal.

,, Já vím. " kývl jsem.
,, Ale že se mi v noci, po dlouhé době, špatně spí zrovna, když ty skočíš pod vlak ? To je až moc velká náhoda. "

,, A nebo ty v tom hledáš nějakou spojitost, která tam vůbec není. " zvedl se z postele.

,, Tak proč ses mi na druhý den objevil v bytě ? " otázal jsem se ho, a také si stoupl.
,, Chenle, za tím bude něco víc. "

,, I kdyby bylo, tak nemáš jak to zjistit. " překřížil ruce na hrudi.

Trochu jsem se pousmál.
,, Náhodou mám. "

,, Jak ? " zajímalo ho, jak to dokážu zjistit.

,, Můj kamarád je médium. " odpověděl jsem.
,, Nikdy jsem mu to kic nevěřil, ale teď na šanci dokázat, že je opravdové médium. "

,, To nemyslíš vážně ? "

,, Ale myslím. " víc jsem se usmál.
,, A zajdeme za ním hned. " otočil jsem se zády k Chenlemu a šel ven z pokoje.

,, Zajdeme ? " Chenle šel hned za mnou.
,, Dneska jsme už chodili dost. " postěžoval si.

,, Buď v klidu. " zastavil jsem se u dveří, abych si Kohl vzít věci a obout se.
,, Můj kamarád bydlí až na okraji města, takže musíme jet busem. "

,, Ještěže tak. " úlevně vydechl.
,, Další procházku bych nezvládl. "

Zasmál jsem se a vylezl z baráku, tak jako Chenle, za kterým jsem zavřel a zamkl dveře.

,, Neříkal jsi, že bydlí na okraji města ? " zeptal se mě Chenle naštvaně, když jsme už asi deset minut šli lesem.

,, Říkal. " potvrdil jsem to.
,, Ale on má dům víc v lese a tam už nic nejezdí. " vysvětlil jsem mu.
,, A navíc už jsme tady. " zastavil jsem se před dveřmi, na které jsem zaklepal.

,, Jestli není doma, tak tě zabiju. " řekl mi Chenle, když dlouho nikdo neotevíral.

,, Musí být doma. " znova jsem zaklepal.
,, Už je celkem pozdě, aby někde byl. "

,, Ano ? " dveře se otevřely.
,, Ahoj, Jisungu. " pozdravil mě a široce se na mě usmál.

,, Ahoj, Haechane. " úsměv jsem mu oplatil.
,, Můžu dál ? "

,, Jistě. " pustil mě dovnitř a já vešel. Chenle to naštěstí stihl taky, takže nemusel jíst skrz dveře.

Vevnitř jsem se posadil ke stolu a Chenle vedle mě.

,, Dáš si něco ? " otázal se mě Haechan, který na mě vykoukl z kuchyně.

,, Ne ne, děkuji. " pousmál jsem se.

Haechan přikývl, chvíli se na mě jen tak díval a nakocen zase zmizel v kuchyni. Netrvalo dlouho a byl zase u nás, a také seděl u stolu.

,, Takže copak tě sem přivádí ? " otázal se a napil se něčeho co vypadalo jako čaj.

,, Potřeboval bych tvé schopnosti média. " řekl jsem narovinu.

,, Uhm. " odložil šálek na stůl.
,, Kvůli to u klukovi, který sedí vedle tebe ? " ukázal na Chenleho.

,, Ano. " přikývl jsem a upřímně, byl jsem celkem překvapený.
,, Ty ho vidíš ? "

Haechan přikývl.
,, Ano. "

,, Dokaž to. "

,, Má na sobě šedé tepláky a velikou černou mikinu, která mu je vážně veliká. " pověděl mi co má Chenle právě na sobě.

,, Přesně tak. " kývl jsem.
,, Páni, nikdy jsem nevěřil, že jsi vážně médium. "

,, Protože jsi blbej. "

,, S tím souhlasím. " ozval se konečně taky Chenle, ale zrovna při věci, u které tu pusu mohl mít zavřenou.

,, Tak co by jsi chtěl vědět ? " podíval se na mě Haechan a opět se napil svého čaje.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Tak už víme co se Chenlemu stalo nebo spíš, co si udělal...

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere