Pod lampou kvete poezie

Zpíváš písně jen pro své uši

Zpíváš písně jen pro své uši,
ukrýváš se pod vrstvou tuši,
hasíš oheň dřív, než vzplane,
svět se k tobě nedostane.

Při horší cestě po strmé stráni
vzdáváš se svých snů a přání.
Mohla jsi být mezi hvězdami,
strach z pádu tě spoutal na zemi.

Žiješ pro cizí cíle,
uplakané chvíle.
Máš sny pouze pro snění,
k útěše a ku trápení.

Místo upřímných úsměvů
pár tichých pozdravů
a pak zapluješ do krunýře, kde se skrýváš,
každé slovo před vyřčením si hlídáš.

Drobné ptáčky nosíš si v srdci,
pod dohledem ve zlaté kleci.
Nikdy nenecháš je vzlétnout v dáli,
snad jejich křídla by se potrhaly.

Snad roztrhla by ses celá.
Ale kam tě vede cesta, která
v šedi začíná a v šedi se ztrácí?
Tiše, tiše mizí tací.