Pod lampou kvete poezie

Jak se pěstuje báseň

Báseň roste pomalu, jako květina,
své listy postupně k nebi rozpíná.
Barevná mozaika pod tahy tvé tuhy
odráží ti do duše všechny barvy duhy.

K pár řádkům na papírovém útržku
připojíš slovo či dvě, i když je to kýč,
tak hledáš po kapsách kabátu tužku,
než se s vánkem vytratí pryč.

Kousek po kousku dohromady skládáš
báseň, jíž si v nich střádáš.
Tu moment, jež ti utkvěl v paměti,
tady se ti myšlenky do ztracena rozletí,

támhle jsi zasel semínko pochybností,
zde se jich bázeň zhostí,
tu stopa po velké radosti,
tuhle jsi ryl tužkou ze zlosti.

Přibývá vrstev, nános let několika
přes papír ti přetýká.
A ze zmatených čar a tahů
rodí se majáky na krajích svahů.

Tak trochu se stydíš,
když svůj výtvor vidíš.
Kolik tě to stálo času a sil,
a tak málo ovoce jsi sklidil.

Nu což, múze neporučíš,
sám přeci dobře tušíš,
že pěstovat tu vzácnou květinu nočních snílků
je jako skládat obraz ze ztracených dílků.