Pod lampou kvete poezie

Moře

Věnováno @AlaBalintova za úžasnou podporu ❤. Děkuju.

Chci běhat po pláži,
cítit slunce, slyšet vlny, jak do útesů naráží.
Nechci o něm jen snít.
Kéž mohla bych každou jeho kapku v kapse mít.

Jen otevřela bych dlaň
a pohled by mi padl naň.
S okouzlením bych se dívala
na moře, které bych svírala.

Přesto byl by to pocit jiný,
neb opravdový oceán je obrovský a divý.
Nezkrotný živel podvodní říše,
ledová sprška vodní tříště.

Vítr pohltí mě,
když poběžím ke třpytivé hladině.
Racci pokřikují, jako kdyby věděli,
že v ten moment sneslo se nebe dolů na zemi.

Přede mnou i nade mnou velká modrá plocha,
při pohledu na ně se oko kochá.
Jen jedna se trochu vlní
a na okrajích tiše pění.

I slunce mají každý své,
i když za rozbřesku a večer spojí se.
Jako odraz v zrcadle či na vodě?
To kouzlo polapilo mě.

Moře mě svírá, nemůžu mu utýct,
jdu však svému osudu vstříc.
Chuť soli na rtech cítím jako svěží,
přestože jsem vzdálena mnoho mil od pobřeží.