A než se naděju, voda mě pohltí.
Nese mě do podsvětí,
do cizích vesmírů
šitých na míru
lidem, kteří smějí se hlasitě.
Ale pod vodou já neuslyším tě.
Tam zvuk se nese jen
jako vzdálený šum, vzdálený sen.
Nechávám se unášet vlnami,
klidným proudem, po hřbetu tsunami.
Sjíždím dolů a zase nahoru,
avšak necítím tlak náporu.
Jak mohla bych se utopit,
když ve vodě já cítím klid,
když pod hladinou dech už tolik nebolí.
Tam člověk s životem nezápolí.
Nechává se nést
stovkou různých cest
a nemusí si vybírat,
ani žít ani umírat.
ČTEŠ
Pod lampou kvete poezie
PoesíaSvé nejlepší skvosty básník tají V šuplíku se u něj ukrývají . . . . . Sbírka mých básní. 🤗❤️🙃
