I kill you, Niall

7. Část - „Co jsi zač?!"

Za týden

„Ahoj Bethy!" Vykřikl Niall za mými zády a já jsem poskočila z toho, jak jsem se lekla.

„Sakra Nialle! Nemůžeš dát nějak vědět předem? Jsem z tebe málem měla infarkt!" Pokárala jsem ho, když si sedal na lavičku vedle mě.

„Ne," odpověděl jednoslovně a usmíval se u toho jako malý kluk. Já jsem se jen uchechtla a zahleděla jsem se někam neurčitě před sebe.

„Ehm... Bethy?" Oslovil mě po chvíli ticha a já jsem k němu obrátila svoje smaragdové oči.

„Nechtěla bys jít ke mně domů?" Zeptal se mě se sklopeným pohledem a já jsem se na něho překvapeně podívala. Ten na to jde rychle!

„Tak fajn," souhlasila jsem a usmála se. On ke mně zvedl pohled a na jeho tváři byl překvapený výraz. Já jsem se jen uchechtla a vstala z lavičky.

„Tak jdeme ne?" Otočila jsem se na něho a natáhla k němu ruku, abych mu pomohla se postavit. On přijal mou nabízenou ruku a už mě vedl ven z parku. Za ten týden jsme se s Niallem hodně zblížili, protože jsme spolu trávili strašně moc času. Věděli jsme o tom druhém všechno, dokonce i to, co jsme nechtěli. Navíc jsem zjistila, že jsem začala mít Nialla ráda ale nevím, jak je na tom on.

„Tak a jsme tady!" Vyhrkl Niall a pořád mou ruku svíral v té jeho. Já jsem se podívala na velkou bílou vilu, před kterou jsme stáli. Niall na nic nečekal a už mě táhl ke vchodovým dveřím. Z kapsy vytáhl klíčky a otevřel vchodové dveře. Vyzuli jsme si boty a já jsem se tu začala trochu porozhlížet.

„Kluci? Jsem doma!" Zařval Niall do ticha, které se rozléhalo po celém domě. Moment! Kluci?!

„Kluci?!" Vyjekla jsem a vyděšeně jsem se podívala na Nialla.

„No, víš... my s klukama ze skupiny bydlíme tak nějak spolu," řekl váhavě, ale na to už jsem nestihla nijak zareagovat, protože ze schodů začali sbíhat dva kluci. Jeden byl hnědovlasý a druhý černovlasý a další dva vyšli ze dveří na levo. Všichni hned jak zvedli hlavu a uviděli mě, tak se zarazili a nebyli schopní se pohnout nebo jakkoliv reagovat na mou maličkost.

„Co to-" zasekl se ten hnědovlasý, co vyšel ze dveří a nebyl schopný dalších slov.

„Ehm... kluci, tohle je Bethy... t - tedy Elizabeth," koktal Niall vedle mě, na kterém bylo vidět, že značně znervózněl. Já jsem se na Nialla povzbudivě usmála a po té se podívala na kluky, kteří na mě hleděli neschopni slova.

„To - to jsi ty! Ta holka, co mi polila kafém mou oblíbenou košili!" Vyhrkl kluk s delšíma kudrnatýma vlasma a všichni jsme se na něho nechápavě podívali. Co to mele?!

„Harry? Co to meleš?" Zeptal se ho hnědovlásek vedle černovláska a všichni jsme se na něho dívali jako na blázna. Ale jinak jako v pohodě?!

Niallův pohled

Popravdě jsem měl docela strach vzít Bethy k nám domů a teď když je tady jsem zjistil, že to bylo to nejhorší rozhodnutí. Bethy postávala nervózně vedle mě a kluci mleli zase kraviny. Co se u nich dá taky jiného čekat, že?

„Harry, jaká košile?" Zeptal se ho Liam a nadzvedl obočí.

„Tu co jsem od vás dostal na narozeniny," řekl sklesle a opětoval pohled Liamovi.

„Ale prosím tě! Vždyť to byla jenom košile," Zayn ledabyle pokrčil rameny a dál podezíravě pozoroval Beth.

„Ale nebyla..." začal zase Harry, ale já jsem ho v tom momentě přestal poslouchat a začal se věnovat Bethy, která je pobaveně sledovala.