I kill you, Niall

13. Část - Sen nebo realita?

Už je to měsíc. Měsíc, co jsem zavřená doma a nic nedělám jen přemýšlím. Přemýšlím o Niallovi. Přemýšlím o tom, co dělá, jak se má, jestli na mě zapomněl, nebo na mě taky myslí jako já na něho. Celé dny jen ležím u sebe v bytě a myslím na něho. Na jeho blonďaté vlasy, krásný úsměv a pomněnkové oči.

„No tak, Bethy! Nemůžeš tady do konce života jen tak ležet!" Promlouvala mi do duše zas a znova Lexi, která ke mně chodila permanentně do mě cpát znovu, ať na Nialla buď zapomenu, nebo jdu za  ním a všechno mu vysvětlím, ale já ji stejně neposlouchám.

„Posloucháš mě?! Buď za ním zajdi a vysvětli mu to, nebo na něho zapomeň!" Řekla Lex už po několikáté a sedla si ke mně na postel. Já jsem se posadila a bezemocí se na ni podívala.

„Lexi? Existuje něco, abych se mohla s někým setkat ve snu?" Promluvila jsem po prvé za ten měsíc, co jsem tu zavřená a jde to poznat i na mém hlase, který je značně chraplavý.

„Já věděla, že přemýšlíš nad tím, jak si s ním promluvit!" Vykřikla a nadšeně zatleskala jako malé dítě. Já jsem nad tím pokroutila hlavou a čekala na odpověď, ale ta pořád nepřicházela.

„Tak jde nebo ne?" Zeptala jsem se po chvilce.

„Samozdřejmě, že jde, ale musíš na nějaké místo, které miluješ a nenávidíš zároveň, aby jsi navázala psychické spojení," řekne Lexi uspokojující odpověď a já se usměju, ale úsměv mi z tváře hned zmizí, když zjistím, kam musím jít.

„Fajn, díky," přiblížím se k ní a vtáhnu ji do medvědího objetí. Ona nic nenamítá a taky mě obejme.

„A co ty a Harry?" Zeptám se jí, když se ode mě odtáhne a zvednu jedno obočí.

„Co by mělo být, jsme kamarádi," pokrčí Lexi rameny a sklopí pohled.

„Jen kamarádi?" Strčím do ní a ona po mě hodí vražedný pohled. Já zvednu ruce nad hlavu do obraného gesta a dělám, že jsem nic neřekla.

„Víš ty, co? Raději přemýšlej nad tím, co řekneš Niallovi. Když jsem byla u nich-"

„Moment! Tys byla u nich? Co jsi tam dělala?" Přeruším ji a čekám na odpověď.

„Harry mě pozval, ale to teď nebudeme řešit! Hlavní je to, co jsem viděla," odmávne to a raději změní téma.

„Tak co jsi viděla?" Zeptám se nakonec.

„Čtyři smutné kamarády, kterým do party chybí ten pátý, který leží u sebe v pokoji a dívá se na filmy o upírech," odpoví mi naprosto vážně a já se začnu smát. Doufám, že si nemyslí, že jsme jako upíři ze Stmívání nebo z Upířích deníků, protože jestli na mě vytáhne dřevěný kůl, tak se asi neudržím a začnu se tam smát jako smyslů zbavená.

„Hele Bethy, on ti chce pomoct," začne mě uzemňovat Lexi.

„Jo a tím, že mi bude říkat nějaké bláboli, co stejně nejsou pravda mi opravdu pomůže," odfrknu ironicky, ale stejně se nad tím musím pousmát. Je od něho milé, že se snaží se mnou navázat nějaký kontakt a porozumět mi.

„Ale přece jen musíš uznat, že je to od něho milé, jak se snaží i po tom všem," uculí se Lexi zasněně se zahledí někam do neznáma. A jéje...

Za chvilku Lexi odešla a já jsem si konečně oddychla. Ještě mi řekla něco o tom, jak se mám s Niallem spojit, popřála mi hodně štěstí a už si to štrádovala pryč s tím, že má něco důležitého na "práci". Jen jsem se nad tím pousmála a dál jsem ležela a vzpomínala na její slova.