I kill you, Niall

1. Část - Nepříjemné setkání

Zrovna se procházím nákupním centrem a rozhlížím se okolo, když uvidím holku, které teče krev z nosu. Sakra! Tohle se může stát opravdu jenom mně! Nadávala jsem a mířila jsem ke schodům, které mě dovedou na střechu, kde doufám nikdo nebude. Cítila jsem, jak mé oči nabírají rudou barvu a mé špičáky se chtějí prodrat napovrch, ale já jsem se snažila to potlačit, dokud nebudu dostatečně daleko. Otevřela jsem dveře a vpadla jsem na střechu a zhluboka se nadechla a zase vydechla, abych potlačila hlad. Pomalu jsem přešla k okraji střechy a dívala se dolů, protože tohle byla nejlepší cesta jak se dostat odtud pryč. Skočit. Už - už jsem chtěla přelézt zábradlí a skočit ale dveře se najednou rozletěly a na střechu vběhlo pět kluků kteří byli něčím velmi pobavení protože se nemohli přestat smát.

„Tak to bylo něco!" Smál se kudrnáč a držel se za břicho, ale hned jak mě spatřil tak mu úsměv na tváři zmizel a nahradil ho šokovaný a překvapený.

„Hele kluci ony jsou snad všude?!" Upozornil i ostatní a všichni se na mě otočili a tvářili se úplně stejně, jako ten kudrnáč akorát ten blonďák se na mě díval trošku jinak. On se na mě díval tak mile a přátelsky. Nevím neumím to popsat, ale řekla bych, že nějak tak.

„Co je?" Štěkla jsem po nich nepřátelsky, protože mi bylo docela nepříjemné, jak na mě hleděli. Jako bych byla nějaký exponát v muzeu.

„Ty nejsi naše fanynka?" Zeptal se mě hnědovlasý s modrošedýma očima a ostatní na mě pořád tupě zírali.

„Ehm... fanynka?" Nechápala jsem, proč bych měla být fanynka a proč zrovna jejich. Ty obličeje mi byli sice známé, ale nemohlo se mi vybavit, kde jsem je jenom viděla.

„My jsme One Direction!" Vyhrkli všichni naráz a mě jako by se konečně rozsvítilo.

„Jo, už vím odkud vás znám! Vy jste ty namyšlené hvězdičky z každého druhého bilbordu, kteří zpívají o vztazích!" Řekla jsem a usmála jsem se nad tím, že mám pravdu, ale řekla jsem to s takovým odporem, že se mě chtělo až zvracet.

„Takže jsi náš hater?" Zeptal se kudrnáč a nadzvedl obočí. Ten je celkem otravný s těma otázkama.

„Ne, já jen... no to je jedno." Pane Bože! Já jsem blbá! Už jsem jim tady chtěla říct důvod, proč jsem tak nepříčetná, když se jedná o vztahy. Naštěstí jsem jim nic neřekla.

„No?" Zajímal se pořád ten kudrnáč, ale já jsem si ho nevšímala a obešla jsem je a šla ke dveřím. Teď už mi otázky klást nebudou!

„Hej! One Direction jsou tady!" Zakřičela jsem na schodiště a už jsem slyšela jekot a dupot po schodech.

„Užijte si to kluci," mrkla jsem na ně s úsměvem a otočila jsem se k nim zády a přešla ke kraji střechy. Naposledy jsem se na ně podívala, ale to už byli obklopeni ječícíma fanynkama.

********************************************

Pozn. Au.: Takže, tohle je první díl mé nové a zároveň také první povídky a vím že je to zatím o ničem, ale to se dalšími díli změní. (Aspoň doufám.) No děkuju za každé přečtení a tak dále a doufám že se díl líbil a že vy se těšíte na další tak jako já. Loučí se s vámi Iggy303 Xoxo