I kill you, Niall

4. Část - „Kde jsi byl?!"

„Já... Já... Tak fajn," souhlasila jsem nakonec. Vůbec nevím, co to do mě vjelo, že jsem souhlasila, ale nedokázala jsem to zastavit. Navíc jsem byla docela dost zaskočená, že se mě na to vůbec zeptal.

„Dobře. V jednu u London eye?" Zeptal se mě s neskrývavým úsměvem který odhalil jeho bílé zuby. Já jsem jen přikývla, věnovala mu svůj poslední úsměv a vešla do domu. Bože co jsem to zase vypustila z pusy?! Neměla jsem s tím souhlasit! Nebouchla jsem se náhodou do hlavy?! Přemýšlela jsem nad tím, jak jsem blbá, že jsem mu na to kývla celou cestu, co jsem šla do mého bytu. Odemkla jsem dveře a vešla jsem, vyzula jsem si boty, vysvlékla jsem se z kabátu a hodila ho na věšák a bylo mi úplně jedno, jestli jsem se trefila nebo ne. Jediné co teď totiž chci, je si lehnout a spát. Po cestě do malé ložnice jsem ze sebe stáhla zbytek oblečení, které jsem hodila do koše na špinavé prádlo a lehla si rovnou do měkké postele.

Pohled Nialla

Když jsem odcházel od Elizabeth tak jsem přemýšlel nad tím jaké to zítra bude. Prvně jsem ji chtěl pozvat jen na kafe nebo tak ale potom mě napadlo, co kdyby nesouhlasila, a já bych vypadal jako totální blbec. Chtěl jsem se s ní prostě ještě vidět. Vím, že jsem na ní byl ze začátku hnusný ale ona se taky nechovala dvakrát hezky. Byl jsem tak zabraný do přemýšlení o dívce s černými vlasy, že jsem si ani nevšiml, že jsem pár kroků od našeho domu. Otevřel jsem dřevěnou bránu a vyšel jsem pár schodů ke dveřím. Potichu jsem je otevřel a zase za sebou zavřel. Rozvázal jsem si tkaničky a vyzul boty. V tom momentu se rozsvítili světla a přede mnou stála delegace mých rozespalých kamarádů. Jejda!

„Ahoj kluci," pozdravil jsem je a nevinně jsem se usmál. Vůbec jsem nevěděl jak se mám zachovat, protože Liam se Zaynem na mě házeli vražedné pohledy a Harry s Louisem na mě koukali pohledem: Přistihli jsme tě při činu!

„Kdes byl?" Zeptal se mě přísně Liam a založil si ruce na hrudi. Já jsem jen nasucho polkl a nevěděl jsem co říct. Nechtěl jsem jim lhát ale ani jsem jim nechtěl říct pravdu. Určitě by mi nevěřili, mysleli by jsi že jsem si to vymyslel a prvním autobusem by mě nechali odvézt do blázince. Né díky.

„No... Ehm totiž j - já - já jsem se byl projít," plácl jsem první věc, co mě napadla a zase tak velká lež to nebyla. Původně jsem se šel projít, ale ono se to nějak zvrtlo. Nějak...

„Jo tak ty ses byl projít ve tři hodiny ráno?!" Zeptal se mě ironicky Liam a díval se na mě jako na debila. Nic nového. Já jsem jen přikývl a čekal, jak bude reagovat. Liam nade mnou jenom nevěřícně kroutil hlavou a rukou si prohrábl vlasy, které mu trčeli do všech světových stran.

„Nech ho Liame beztak byl za nějakou holkou a chtěl se nad ránem vrátit abychom se o tom nedozvěděli," řekl Harry Chytrý Styles a mrkl na mě. Jo jasně!

„Ty si myslíš, že by si náš nenažraný Ir našel konečně holku?!" Zeptal se ho nevěřícně ale hlavně pobaveně Louis jako bych tu ani nebyl. Haló! Já jsem tady!

„Hele kluci... Za prvé jsem pořád tady a za druhé tohle můžete probrat i zítra," vytrhl jsem je z hádky o tom, jestli jsem si našel holku nebo ne a na důkaz toho že jsem unavený jsem zívl.

„Tak fajn ale zítra mi musíš povyprávět všechny podrobnosti," šeptl mi Harry do ucha a já jsem se neubránil úsměvu nad tím jeho perverzním podtónem. Jo Harry. Škoda že nic nebylo... Počkat cože?! Škoda?! Chtěl bych s ní vůbec něco mít? Nevím... Než jsem se stačil rozkoukat kluci zmizeli každý ve svém pokoji a já jsem zůstal sám. S úsměvem jsem nad tím pokroutil hlavou a vysvlékl jsem si bundu, kterou jsem pověsil na věšák. Vyšel jsem schody do druhého patra a zhasnul jsem světla. Vešel jsem do svého pokoje a hned jsem se svalil na postel. Přikryl jsem se a už jsem jen cítil, jak se mé víčka stávají těžší a těžší.