All the Young Dudes (český překlad)

3. První ročník: Rozřazování

Remus si byl naprosto jistej, že se mu to všechno zdá. A nebo se možná utopil, když přejížděli přes to příšerné jezero a jeho mozek si teď všechno tohle vymýšlí, těsně před tím, než umře. Stál právě v obrovském kamenném sálu o velkosti celé katedrály. Bylo v ní plno studentů, všichni oblečeni do stejných černých hábitů – lišily se pouze kravatami – a byla osvícená svíčkami. A ne jen tak ledajakými svíčkami – tyhle se vznášely. Přes to by se ještě býval dokázal přenést, mohlo se jednat o nějaký chytrý trik s osvětlením, které má co dočiněním s vedením. Ale když se podíval nahoru, tak skorem vykřikl. Nebyl tu žádný strop – nad hlavami se jim roztíralo samotné širé nebe, vznášely se na něm šedé mraky a třpytivé hvězdy.

Mnoho ostatních to nijak nevzrušovalo, krom té rudovlasé holky z vlaku – Lily – a několik dalších dětí, u nichž Remus předpokládal, že měly taky mudlovské rodiče. Remus už na sobě měl svojí uniformu a tudíž se cítil o něco líp, teď když byl oblečen stejně jako všichni ostatní. Zbylí studenti seděli u podlouhlých stolů stojících každý pod banerem své koleje. James s nadšením vysvětloval rozdíly mezi každou kolejí, k zármutky Siriuse i Petera, kteří se oba domnívali, že skončí v té nesprávné. Remus ani nevěděl, jestli má být nervozní nebo ne. Nechápal, proč by mu na tom mělo tolik záležet, stejně ho pravděpodobně vyhodí hned po první hodině. Čím více času Remus mezi kouzelníky trávil, tím víc si byl jistý, že není jedním z nich.

Profesorka McGonagallová, štíhlá, přísně vypadající čarodějka, která doprovodila všechny prváky do Velké síně nyní stála vedle malé stoličky a držela prašivý hnědý klobouk. To byl ten test, o kterém jim říkal James. Museli si ten klobouk nasadit, a pak nějakým záhadným způsobem bude každý z nich přiřazen do některé z kolejí. Remus se podíval nahoru na banery. Havraspár; tam asi ne, jestliže musíš být chytrý. Nad tím s jezevcem moc nepřemýšlel – nebyla to zrovna zajímavá zvířata, zvlášť v porovnání s hady. I zelenou měl rád, kdyby si měl vybrat kravatu. Na druhou stranu, James s Peterem se oba přikláněli k Nebelvíru. A vzhledem k tomu, že byli zatím jediní přátelští, nevadilo by mu jít s nimi.

Kluk, co se jmenoval Simon Arnold, byl předvolán jako první. Klobouk mu byl umístěn na hlavu, přičemž zakryl téměř celou vrchní polovinu jeho obličeje. Remuse napadlo, jestlipak klobouk smrděl stejně tak hrozně, jako vypadal. Teta vždycky šíleně vyváděla kvůli vším a doufal, že žádné z dětí, kteří jdou před ním, vši nemělo. Simon byl pro bouřlivý potlesk ihned zařazen do Mrzimoru, té koleje s jezevcem.

Sirius Black byl z jejich skupinky vyvolán jako první a když přistupoval ke stoličce vypadal rozhodně přinejmenším nervózně. Od Zmijozelského stolu se ozýval jekot a několik starších studentů na něj pokřikovalo. Mezi nimi i dvě slečny s tmavými hustými loknami, které měly stejně plné rty a výrazné lícní kosti jako Sirius, právě se celý třepajíc na stoličce. Klobouk několik chvilek tiše seděl na Siriusově hlavě až pak vypískl:

„Nebelvír!"

Potlesku tentokrát předcházelo několik okamžiků ticha. McGonagallová opatrně nadzvedla klobouk ze Siriusovi hlavy a věnovala mu vzácný nepatrný úsměv. Vypadal naprosto zděšeně a vrhal zoufalé pohledy směrem ke Zmijozelskému stolu, odkud ho ta dvě děvčata probodávala pohledem. Vstal a pomalu se odšoural k Nebelvírským, kde byl prvním novým studentem pod rudo-zlatými banery.

Rozřazování pokračovalo. Lily byla také přiřazena do Nebelvíru a sedla si usmívající se od ucha k uchu hned vedle naprosto zničeně vypadajícího Siriuse. Když přišel konečně na řadu, Remus stále nedokázal pochopit, proč kolem toho byl takový povyk. Moc se mu nelíbilo, jak na něho všichni zírali, když se dral dopředu, ale snažil se na to nemyslet, jak nejlépe mohl. Za normálních okolností by si strčil ruce do kalhot a nahrbil se, jenže v téhle nové uniformě by to nemělo ten stejný účinek.