All the Young Dudes (český překlad)

1. Léto, 1971: Sv Edmund

Sobota 7. Srpna 1971

Probudil se ve tmě. Vzhledem k tomu, že byl brzký srpen, bylo v tě malé místnosti, do které ho šoupli strašné horko. Ačkoli to asi mohla být i horečka, předpokládal. Vždycky měl zvýšenou teplotu to ráno po tom. Dřív ho dávali do místnosti, kde bylo okno, ale před několika měsíci se mu podařilo jedno z nich rozbít a kdyby na nich nebyly mříže, tak by uprchl. Slyšel, jak se baví o jeho omezování s tím, jak bude starší. Snažil se na to nemyslet.

Pamatoval si ten šílenej hlad, tak silnej, že se přeměnil na vztek. Pamatoval si vití a upění trvající hodiny, kroužení po cele tam a zpátky. Možná ho nechají dneska se ulít z hodin a mohl by si jít lehnout. Stejně byly letní prázdniny a není fér, že on musí docházet na hodiny, když všichni ostatní kluci se smějí celej den poflakovat, hrát fotbal nebo koukat na telku. Posadil se a pomalu se protáhnul, všímaje si každé bolesti a křupnutí kloubů. Za levým uchem měl čerstvě novej škrábanec a hlubokej kousanec na pravým stehně.

Přejel si rukama po hlavě, vlasy oholené na ježka se mu šimraly prsty. Nesnášel ten sestřih, ale všichni kluci v dětském domově byli ostříhaní stejně. Tím pádem, když už jim bylo dovoleno zajet o víkendu do města, všem bylo hned jasný, že to jsou kluci ze Svatýho Edmunda – toho se asi přesně snažili sestřihem dosáhnout. Prodavači věděli, na koho si dávat pozor. Né že by se zrovna kluci sami snažili dělali něco, aby své reputaci předešli. Tak často jim bylo připomínáno, že jsou jen odpad společnosti, nechtěný a opuštěný – tak proč se trochu nepobavit?

Remus uslyšel kroky na konci chodby. Byla to Teta; cítil ji, slyšel její tep. Po jedné z jeho epizod mu vždycky zbystřily smysly. Postavil se, nehledě na to teplo se zabalil do deky a doplahočil se ke dveřím, aby mohl odposlouchávat. Nebyla sama, byl s ní nějaký muž. Smrděl staře a nějak... jinak. Hustá, železná vůně, která Remusovi vzdáleně připomínala jeho otce. Kouzla.

„Jste si jistý, že stojí za Váš čas?" ptala se toho cizince Teta, „Je to opravdu jeden z našich nejhorších případů."

„Ah ano," odpověděl ten starý muž. Jeho hlas byl bohatý a sladký jako čokoláda. „Jsme si zcela jistí. To tady ho držíte při...?"

„Jeho epizodách," dokončila Teta tím jejím otravným štiplavým hlasem. „Pro jeho vlastní bezpečí. S kousáním začal od loňských narozenin."

„Chápu," odpověděl ten muž, zdál se být zamyšlený spíš než znepokojený. „Dovolil bych se Vás zeptat, co přesně víte o strasti toho mladého muže?"

„Všechno, co vědět potřebuji," odpověděla chladně Teta. „Je tu od svých pěti let. A odjakživa to s ním bylo těžké – nejen proto, že je to jeden z vašich."

„Našich?" zeptal se ten muž klidně, nevyveden z míry. Teta ztišila svůj hlas téměř na šepot, ale Remus ji i přesto slyšel.

„Můj bratr byl jedním. Samozřejmě už jsem ho roky neviděla, ale sem tam mě požádá o nějakou laskavost. Svatý Edmund je velmi výjimečná instituce. Jsme zařízení pro problémové případy."

Remus uslyšel cinkání klíčů, „Nuže, nejdříve mě musíte nechat ho zkontrolovat. Často potřebuje zafačovat. V první řadě nechápu, proč jste trval na tom ho vidět hned po úplňku, když už jste o tom věděl." Stařík neodpověděl a Teta vyšla směrem k Remusově pokoji, její kožené boty na podpatku cvakaly po kamenné podlaze. Třikrát zaklepala na dveře.

„Lupine? Jste vzhůru?"

„Jo," odpověděl a přitáhl si deku pevněji kolem těla. Vzali mu oblečení, by si ho neroztrhal.